Články / Reporty

Husito, slyš II: Kamil není Kamil

Husito, slyš II: Kamil není Kamil

Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 24.03.2018

I letos řeže Žižkovská noc napříč. Začneš s čajem nad poezií, pokračuješ divadelním činohrou a ve tři ráno zjišťuješ, že jsi přesně po roce vyháněl popinu noisem. Nemusíš, ale v březnu na Žižkově můžeš, fakt to s tou jednou žlutou páskou jde.

Model kombinujícího pankáče, zdá se, nejsem. Kdo však zašel v pátek na Recykliteraturu, průlet uměleckými formami stihl během hodiny. Recykliteratura je nový život starým fotografiím a starým textům. Vezme se fotka, vezme se výstřižek kdysi publikovaných slov a rázem je nová situace (zpravidla absurdní a dialogy ironizující) na světě. Když Recykliteratura vystoupí z placatého média, přidává se živý dabing i zvukový doprovod Aid Kida. Komičnost promítaných obrázkových fragmentů zůstává, je však rámována uceleným příběhem – toho dne detektivním, ale jak jinak než absurdně vypointovaným. Podezřelý Kamil totiž není Kamil, z čehož plyne následující: Prosím, uctívejte Recykliteraturu.

fotogalerie z festivalu zde

Po přehlídce výtečného herectví se odklízím do Puncta za italskou divoženkou Julinko, která přemítá spolu s kytarou a krabičkami. Dá se vzpomenout na éterický projev Chelsea Wolfe, ale tradičně strukturované písničky to nejsou – Julinko hraje svobodněji. Též bohužel bez kýženého efektu transu. Chybí napětí, cesty končí v momentech, kdy je ještě třeba pokračovat. Jinak na to jde Lavra v Atriu, efekt je nicméně podobný. Špinavý rytmizovaný ambient v kombinaci se snově expresivním vokálem ze začátku funguje, brzy se ale začne točit v kruhu.

Z něj vede cesta ven až na následujících Drom, jejichž hardcorově postblackové pohraničí nekompromisně drtí od prvních tónů. Kapele se daří držet rovnováhu mezi přímočarou agresí, apelem a na žánrové poměry pestrou výstavbou skladeb, které těží zejména z rázně vytažených bicích. Živočišně, bez nutnosti amenrovských divadýlek, s prostorem kaple coby vznešeného svědka, že to zas všechno dobře dopadlo.

Info

Žižkovská noc
22.–24. 3. 2018, Praha

foto: Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.