Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 24.03.2018
I letos řeže Žižkovská noc napříč. Začneš s čajem nad poezií, pokračuješ divadelním činohrou a ve tři ráno zjišťuješ, že jsi přesně po roce vyháněl popinu noisem. Nemusíš, ale v březnu na Žižkově můžeš, fakt to s tou jednou žlutou páskou jde.
Model kombinujícího pankáče, zdá se, nejsem. Kdo však zašel v pátek na Recykliteraturu, průlet uměleckými formami stihl během hodiny. Recykliteratura je nový život starým fotografiím a starým textům. Vezme se fotka, vezme se výstřižek kdysi publikovaných slov a rázem je nová situace (zpravidla absurdní a dialogy ironizující) na světě. Když Recykliteratura vystoupí z placatého média, přidává se živý dabing i zvukový doprovod Aid Kida. Komičnost promítaných obrázkových fragmentů zůstává, je však rámována uceleným příběhem – toho dne detektivním, ale jak jinak než absurdně vypointovaným. Podezřelý Kamil totiž není Kamil, z čehož plyne následující: Prosím, uctívejte Recykliteraturu.
fotogalerie z festivalu zde
Po přehlídce výtečného herectví se odklízím do Puncta za italskou divoženkou Julinko, která přemítá spolu s kytarou a krabičkami. Dá se vzpomenout na éterický projev Chelsea Wolfe, ale tradičně strukturované písničky to nejsou – Julinko hraje svobodněji. Též bohužel bez kýženého efektu transu. Chybí napětí, cesty končí v momentech, kdy je ještě třeba pokračovat. Jinak na to jde Lavra v Atriu, efekt je nicméně podobný. Špinavý rytmizovaný ambient v kombinaci se snově expresivním vokálem ze začátku funguje, brzy se ale začne točit v kruhu.
Z něj vede cesta ven až na následujících Drom, jejichž hardcorově postblackové pohraničí nekompromisně drtí od prvních tónů. Kapele se daří držet rovnováhu mezi přímočarou agresí, apelem a na žánrové poměry pestrou výstavbou skladeb, které těží zejména z rázně vytažených bicích. Živočišně, bez nutnosti amenrovských divadýlek, s prostorem kaple coby vznešeného svědka, že to zas všechno dobře dopadlo.
Žižkovská noc
22.–24. 3. 2018, Praha
foto: Anna Baštýřová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.