Články / Reporty

Husito, slyš: Na jiných březích podivné opuštěné domy

Husito, slyš: Na jiných březích podivné opuštěné domy

Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 23.03.2018

Se žlutou páskou zas pod dvěma svědky. Pod chrámem pravých úhlů na vítkovském kopci a kosmickou věží, co vévodí těm devětadevadesáti dalším, kterých je ve skutečnosti na tisíc. Žižkovské vrcholy v dialogu a pod nimi každoroční mraveniště, s bezpočtem hrajících, přijímajících, přebíhajících. Letos poosmé.

Než vtrhnu ke krysám, dávám úhlednou Akropoli – Kalle, Načevu –, selanky s Gnaw Their Tongues teprve přijdou. Ale Kalle. Kalle vyhráli Anděla, což je překvapení a fajn, teda samozřejmě pokud na to po těch letech odpudivosti pořád někdo kouká. Plný sál už vlastně nemohl zaskočit. Týká se to i výkonu Kalle, výborného už po kolikáté? Elektronický minimalismus, k postrocku směřující kytara, klid s občasnou vlnou intimního dramatu. A přesvědčivá Veronika Buriánková se svým zpěvem. Hypnotickým a zároveň laskavým, ve velkém sále možná až cizím. Doufám v návrat do sklípku tam u naší Tiché Orlice.

Naopak bytostně urbánní je ve spoluhře s DJ Fivem a Tentatem Načevin lyrický apel. Apokalyptičnost básní Sylvy Fischerové se setkala s nekompromisním elektronickým pultem a byl z toho Průvan v hlavě, mimochodem nejlepší česká věc loňska, Kalle odpustí. V Akropoli ale Průvan působil chromě, jakkoli rámusil. Basy přetlačily Načevinu deklamaci, snu a dystopie létalo hodně, jenže jenom v náznacích, občas i ve stínu nesehranosti. Osobní headliner, toť nevděčná role.

Hořkost jedu vyhnat na Nákladové. Cesta skrz industriál jako z Načevina Města spánku, které mělo znít líp, a pak už konečně Nauzea Orchestra. Z intenzivních rockových kytarovek byly v minulých ročnících vrcholy a letošek z řady nevybočí – Nauzea skvělá. Není tu dlouze gradovaný nátlak, spíš krátké písničky, ale chytře složené, s tím, že tady je třeba se zhoupnout a tady zas smát. Nelze jinak. Zleva doprava, od ucha k uchu, celý sál. Tak dobré to bylo.

Info

Žižkovská noc
22.–24. 3. 2018, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.