Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 23.03.2018
Se žlutou páskou zas pod dvěma svědky. Pod chrámem pravých úhlů na vítkovském kopci a kosmickou věží, co vévodí těm devětadevadesáti dalším, kterých je ve skutečnosti na tisíc. Žižkovské vrcholy v dialogu a pod nimi každoroční mraveniště, s bezpočtem hrajících, přijímajících, přebíhajících. Letos poosmé.
Než vtrhnu ke krysám, dávám úhlednou Akropoli – Kalle, Načevu –, selanky s Gnaw Their Tongues teprve přijdou. Ale Kalle. Kalle vyhráli Anděla, což je překvapení a fajn, teda samozřejmě pokud na to po těch letech odpudivosti pořád někdo kouká. Plný sál už vlastně nemohl zaskočit. Týká se to i výkonu Kalle, výborného už po kolikáté? Elektronický minimalismus, k postrocku směřující kytara, klid s občasnou vlnou intimního dramatu. A přesvědčivá Veronika Buriánková se svým zpěvem. Hypnotickým a zároveň laskavým, ve velkém sále možná až cizím. Doufám v návrat do sklípku tam u naší Tiché Orlice.
Naopak bytostně urbánní je ve spoluhře s DJ Fivem a Tentatem Načevin lyrický apel. Apokalyptičnost básní Sylvy Fischerové se setkala s nekompromisním elektronickým pultem a byl z toho Průvan v hlavě, mimochodem nejlepší česká věc loňska, Kalle odpustí. V Akropoli ale Průvan působil chromě, jakkoli rámusil. Basy přetlačily Načevinu deklamaci, snu a dystopie létalo hodně, jenže jenom v náznacích, občas i ve stínu nesehranosti. Osobní headliner, toť nevděčná role.
Hořkost jedu vyhnat na Nákladové. Cesta skrz industriál jako z Načevina Města spánku, které mělo znít líp, a pak už konečně Nauzea Orchestra. Z intenzivních rockových kytarovek byly v minulých ročnících vrcholy a letošek z řady nevybočí – Nauzea skvělá. Není tu dlouze gradovaný nátlak, spíš krátké písničky, ale chytře složené, s tím, že tady je třeba se zhoupnout a tady zas smát. Nelze jinak. Zleva doprava, od ucha k uchu, celý sál. Tak dobré to bylo.
Žižkovská noc
22.–24. 3. 2018, Praha
Václav Valtr 16.03.2023
Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo.
Maria Pyatkina 15.03.2023
Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.
Tomáš Hambálek 15.03.2023
Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.
Michal Pařízek 13.03.2023
Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…
David Stoklas 12.03.2023
Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.
prof. Neutrino 12.03.2023
Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.
Tomáš Hambálek 07.03.2023
Bubeník BC Michaels dosurfoval na rukou až na bar pro několik lahvových plzní, zatímco kapela hrála dál s holkou z publika...
Václav Valtr 05.03.2023
Od samotného začátku se publikum naladilo na stejnou vlnu a rozpálenou atmosféru z Voluptas bez mrknutí oka přetavili v soustředění nepříliš často viděné.
Lukáš Grygar 26.02.2023
Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet...
David Stoklas 10.02.2023
Struny se těžce chvěly, byl jich plný sál...