Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 23.03.2018
Se žlutou páskou zas pod dvěma svědky. Pod chrámem pravých úhlů na vítkovském kopci a kosmickou věží, co vévodí těm devětadevadesáti dalším, kterých je ve skutečnosti na tisíc. Žižkovské vrcholy v dialogu a pod nimi každoroční mraveniště, s bezpočtem hrajících, přijímajících, přebíhajících. Letos poosmé.
Než vtrhnu ke krysám, dávám úhlednou Akropoli – Kalle, Načevu –, selanky s Gnaw Their Tongues teprve přijdou. Ale Kalle. Kalle vyhráli Anděla, což je překvapení a fajn, teda samozřejmě pokud na to po těch letech odpudivosti pořád někdo kouká. Plný sál už vlastně nemohl zaskočit. Týká se to i výkonu Kalle, výborného už po kolikáté? Elektronický minimalismus, k postrocku směřující kytara, klid s občasnou vlnou intimního dramatu. A přesvědčivá Veronika Buriánková se svým zpěvem. Hypnotickým a zároveň laskavým, ve velkém sále možná až cizím. Doufám v návrat do sklípku tam u naší Tiché Orlice.
Naopak bytostně urbánní je ve spoluhře s DJ Fivem a Tentatem Načevin lyrický apel. Apokalyptičnost básní Sylvy Fischerové se setkala s nekompromisním elektronickým pultem a byl z toho Průvan v hlavě, mimochodem nejlepší česká věc loňska, Kalle odpustí. V Akropoli ale Průvan působil chromě, jakkoli rámusil. Basy přetlačily Načevinu deklamaci, snu a dystopie létalo hodně, jenže jenom v náznacích, občas i ve stínu nesehranosti. Osobní headliner, toť nevděčná role.
Hořkost jedu vyhnat na Nákladové. Cesta skrz industriál jako z Načevina Města spánku, které mělo znít líp, a pak už konečně Nauzea Orchestra. Z intenzivních rockových kytarovek byly v minulých ročnících vrcholy a letošek z řady nevybočí – Nauzea skvělá. Není tu dlouze gradovaný nátlak, spíš krátké písničky, ale chytře složené, s tím, že tady je třeba se zhoupnout a tady zas smát. Nelze jinak. Zleva doprava, od ucha k uchu, celý sál. Tak dobré to bylo.
Žižkovská noc
22.–24. 3. 2018, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.