Články / Reporty

I´m a lipstick lover! (Bitch Queens na Jarní alternativě)

I´m a lipstick lover! (Bitch Queens na Jarní alternativě)

Shaqualyck | Články / Reporty | 27.05.2014

Pozvání do staré konírny místního zámku přijali The Finally, Slaves of Stadium Rock, Bitch Queens a Blues for the Redsun. Kdo říkal, že na maloměstech se nic neděje? Podobně odvážný line-up by zdejším promotérům mohli leckde závidět. Rozjímavou půlhodinku na pozvolna se naplňujícím nádvoří utnul halasný pokyn ohlašující začátek prvního koncertu, bezmála letní sobotní večer odstartovali šumperští indie rockeři. The Finally mají za sebou release tour k nové desce, a přestože během šňůry přišli vinou vychcaných nenechavců o nástroje, na jejich výkonu to nebylo znát, i s půjčeným vybavením zahráli přesvědčivě a energicky. Těžiště setu tvořily skladby z čerstvého (a mimořádně vyvedeného) alba Big Love in a Small Town, navrch přestavili nový matroš (Light and Dark výborná!). S každým dalším odehraným koncertem jsou jistější v kramflecích, na první pohled je společné hraní baví. Žeru hajtku v Get Back, během Last Time fascinovaně visím na strunách a když se to celé v závěru utrhne a famózní riff exploduje ve skupinový shoegazeový uragán, není co dodat. Snad jen posbírat ze země popadané čelisti a popřát sympatické čtveřici hodně štěstí do další práce.

Pauzu vyplnil každý po svém, někdo nasával chmeloviny, jiný atmošku nasvíceného zámku, kterou umocňovalo přilehlé historické centrum s hradbami a příjemným náměstím. Netrvalo dlouho a z konírny se ozval lomozivý nástup Slaves of Stadium Rock. Pražská sestava s mezinárodním prvkem slyšitelně holduje přímočarému rockovému zvuku bez zbytečných kudrlinek. Trochu Kabát, trochu AC/DC. Nedostatek invence nahrazují zápalem. Songy měly odpich, ale nebezpečně rychle se začaly opakovat a nudit. Možná kdybych víc rozuměl textům v prskané čengliš nebo měl více v krvi… V každém případě obecenstvo se jim sešlo víc než obstojné a rázný cover od The Police na závěr to narovnal. Hipsteři, punkeři, hipíci i nemyté metalové hlavy nadšeně zakřepčily pod jednou střechou pro společnou věc. Zvláštní pohled, ale takové už jsou festy. Následná bouřka, kterou přitáhly zdejší kopce, navíc krásně pročistila vzduch. Na hlavní hvězdy večera, švýcarské divočáky Bitch Queens, byli všichni čerství.

Soudě dle zvukovky mají hoši v oblibě Ramones a The Stooges a s velkou mírou nadsázky lze říct, že předvedený repertoár obě legendární uskupení vzdáleně připomínal. Rychlost, agresivita, totální nasazení, polonahá tělíčka. K tomu přičtěte důkladně ocvočkované stejnokroje – model Modrá ústřice, flitry, šminky a nezapomeňte na prostinké texty o sexu, chlastání a, ehm, rtěnkách. Nic složitýho, ale funguje to. Po pár taktech už se to pod pódiem řezalo hlava nehlava a omladina zažívala extatické chvilky. Kdyby mi bylo patnáct, čuměl bych jak tele na nový vrata, coby vyžilý stařešina se jen usmívám a říkám si, že to hoši mají moc hezky vymyšlené. „Gimme, gimme, gimme your kiss!“ a vzduchem letí květinový věneček, který o pár vteřin později končí jako ozdoba na basákově důstojnické čapce. Koncert odmakali, lidi jim blyštivě zpocenou show sežrali i s navijákem a o to šlo. Blues for the Redsun to měli ze Zlína co by kamenem dohodil, možná proto je pořadatelé nasadili na závěr. Anebo se báli, že by se po pár tónech hlasitého intenzivního funeral doomu dali všichni na útěk. Ale dav prořídl jen nepatrně, všichni přečkali dlouhé štelování a pak se zatajeným dechem čelili masivní kytarové erupci, která vše pohřbila pod vrstvou té nejfajnovější černozemě. Z hrobu to vzápětí vytáhl skřípající vokál, který patřil snad Kostěji Nesmrtelnému. Lopata nepřestávala dunivě zahazovat, bicí nepovolily ani krok stranou. Klávesy drolily tmu na prach, iluze temného rituálu se stala realitou. Sakra, tohle byla i přes počáteční technické problémy neskutečná paráda. Do půl druhé do rána.

Info

Jarní alternativa: The Finally + Slaves of Stadium Rock + Bitch Queens + Blues for the Redsun
24. 5. 2014, zámecká konírna, Bystřice pod Hostýnem

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace