Články / Recenze

I don't want a outcome - Bones

I don't want a outcome - Bones

Mikuláš | Články / Recenze | 26.08.2014

Živá voda z artéských studní dala vzniknout jedné z nejzajímavějších rapových nahrávek aktuálního roku. Elmo Kennedy aka Bones se zatím v duchu svého „I don't want a outcome“ úspěšně vyhýbá většímu mediálnímu zájmu, je ale otázkou, jak dlouho se mu jeho hra na schovávanou pod zemí bude ještě dařit. Kolektiv tvořený lidmi „SESH“ týmu či spřátelených kolektivů Hollow Squad a Waterboyz se v rámci scény celkově vyznačuje originálním zvukem, Bones ale může kromě hypnotické atmosféry dané výběrem typických instrumentálek i osobité flow zaujmout texty i obrazově.

Mladistvá, depresivní, přesto stoicky klidně podaná látka propletená odkazy k dětství prožitému v minulých dvou dekádách je spolu se zajímavými VHS klipy lákavým zábleskem v bahně současného rapového dění. Jestli jste přesyceni agresí a extroverzí, to, co dělá tenhle kluk, můžete vnímat jako vysvobození. Kdosi ho připodobnil ke jménům jako Yung Lean nebo Lil Ugly Mane, z určitého pohledu lze těmto srovnáním porozumět, ale zatímco Lean působí jako zmatený adolescent obklopený schopnými lidmi, Bonesovi se podařilo organicky vytvořit komplexnější a hlavně uvěřitelnější tvůrčí mikrosvět bez kompromisů. Krátká stopáž tracků a charakter užitého instrumentálu ve výsledku evokuje spíše útržky pocitů než monumentálně tesané kompozice, materiál je ovšem uspořádaný citlivě a měnící se nálady tečou posluchačem bez zádrhelů. Zvuková monotónnost posouvá rapovou nahrávku do lehce meditativního vyznění, silné kontrasty a exhibice nejsou na programu. Při poslechu této nahrávky můžete mít pocit určité izolovanosti autora, který si vytvořil vlastní intimní virtuální prostor, mimo jehož hranice se nevydává. Překvapivě ale Bones zároveň ve spojení s lidmi jako Xavier Wulf (Hollow Squad) nebo Chris Travis (Waterboyz) vytvořil skutečně silný proud, který vyvěrá na povrch při intenzivních koncertech, kde dochází k nečekaně divokému ztělesněnífyzičnění virtuálního fenoménu. Elmo Kennedy působí jako introvertní tvůrce stojící zdánlivě mimo „rapgame“, která zde nefiguruje jako platforma udávající pravidla a styl, ale jako možnost oslovit navzdory odlišnému přístupu i vizuální prezentaci všechny bez rozdílu.

Podobný pocit z talentovaného white trash outsiderství jsem měl v roce 2010 u Salem a jejich alba King Night, kterým celá paráda fakticky odstartovala a bohužel taky rychle skončila. Deadboy nepůsobí jako vystřelená světlice, ale v klidu rozvíjí a korunuje všechno, co Bones za poslední roky vydal. Nezbývá než vyčkat, co ještě životodárná voda přinese.

Info

Bones – Deadboy (DIY, 2014)
www.teamsesh.com
celé album tady

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.