Články / Recenze

Někdo to rád malé

Někdo to rád malé

Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 28.05.2013

Mudhoney nikdy nedosáhli úspěchů svých slavnějších souputníků ze Seattlu, na druhou stranu dodnes zůstali naživu, což je důvodem k oslavě…

Samotní Mudhoney by si v roce 1988, kdy natočili debutový singl Touch Me I’m Sick, na svých 25 let na scéně zcela jistě nevsadili. Čtveřice Mark Arm, Steve Turner, Matt Lukin a Dan Peters se dala dohromady jako parta známých kaličů z okolí bez jakýchkoliv ambicí (zdravíme Green River). Jediným hmatatelným cílem bylo zabít volný čas a užít si přitom trochu zábavy. Další exkurze do historie už není nutná, stačí si poslechnout aktuální singl I Like It Small – typičtí Mudhoney, špinavé kytary, chytlavý refrén à la Stooges, Markův kvílející hlas plný sarkasmu a humorný text popisující působení Mudhoney v hudební branži: „Memo production, low years/ Intimate settings, living it up appeals/ Dinget basements, showing ones/ No expectations, wait I’m not done!“

Novinka Vanishing Point na ploše 34 minut servíruje tradiční garage-punkový nářez ředěný kapkou psychedelie a bluesového feelingu, experimenty jako vystřižené z dob Since We’ve Become Translucent/Under a Billion Suns tentokrát nečekejte. Opakování fungující formule rozhodně není na škodu, Mudhoney nikdy nelpěli na aktuálních trendech a jejich hudba se i přes grungeovou nálepku vždy vymykala času a prostoru, v pořadí devátá studiová deska by stejně jako v roce 2013 mohla vyjít uprostřed 90. let. Mladistvá energie je i na prahu padesátky přesvědčivá, kytarista Steve Turner prokládá ostré riffy výbušnými sóly a bubeník Dan Peters neztratil nic ze své pověstné hyperaktivity, jak dokazují „hitovky“ Slipping Away a The Only Son of the Widow of Nain.

Mark Arm je s přibývajícími lety vtipnější a charismatičtější než kdy dřív a s úšklebkem dokáže ustát přepálené primitivní slogany výsměšné Douchebags on Parade či punkového uragánu Chardonnay („Get the fuck out of my backstage...“). Přirovnání k nesmrtelnému Iggymu Popovi se nabízí zcela přirozeně. Na albu sice najdete několik skladeb, kdy jinak vysoký standard padá a vy nachytáte Mudhoney s kalhotami u kolen, jmenovitě utahané stylové rozcvičky What to Do with the Neutral a Sing This Song of Joy, ale to starým kumpánům rádi odpustíte.

Vanishing Point je živelným důkazem, že Mudhoney nejenom že přežili až do současnosti, ale stále mají svým fanouškům co nabídnout a neztratí se ani v záplavě mladých formací, které se vezou na aktuálních trendech.

Info

Mudhoney – Vanishing Point (Sub Pop, 2013)
www.ocf.berkeley.edu/~ptn/mudhoney

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace