Články / Recenze

I Love You, Honeybear (Father John Misty)

I Love You, Honeybear (Father John Misty)

Michal Pařízek | Články / Recenze | 03.03.2015

OHODNOŤTE DESKU

Fleet Foxes prosluli žánrovou čistotou, dokázali indie kids roztancovat uvolněnou americkou klasikou, střiženou na míru podle sedmdesátek. Kapelu reprezentoval hlavně frontman Robert Pecknold, ovšem vůbec nejaktivnější ze spolku byl bubeník Joshua Tillman. Ten krátce po vydání druhého alba z liščího týmu odešel, aby se pod jménem Father John Misty o pár měsíců později vytasil s povedenou sbírkou Fear Fun. V produkci Jonathana Wilsona sklidila velké ovace, když opět výrazně zaváněla vyklidněnou kalifornskou produkcí sedmdesátých let. Jistě ne náhodou je právě Wilson považován za vůdce nové generace z Laurel Canyonu, oblíbeného muzikantského letoviska hippie a post-hippie dekády. Fear Fun vracely do současnosti decentní elektronické podklady, kolekce byla nahrána v široké sestavě a téměř všechny si vzal Josh s sebou na turné. Václav Havelka s ním na podzim roku 2012 strávil více než měsíc na evropském turné jako řidič a už tehdy se vrátil s tím, že příští album bude s orchestrem: „Jako by mu nestačilo, že jezdí na turné s jedenácti dalšími muzikanty. Rozumíš tomu?“

V tiskových materiálech k novému albu I Love You, Honeybear se Josh obšírně zamýšlí nad tím, jak velké je klišé psát ještě dnes lovesongy a jestli stále platí nepsané pravidlo, že největší hity se stávají z lovesongů, ve kterých se vypráví o tom, jak se autor snaží nenapsat lovesong. Celé je to z velké části legrace, Josh uvozuje zmíněnou introdukci slovy „music critics please skip to chapter 1“, kde začíná už poměrně klasická tisková zpráva. Ale nikde nenajdeme ani slovo o tom, proč album zní, jako by ho nahrál ansámbl Johna Barryho. První singl Chateau Lobby #4 s dojemným trumpetovým sólem bychom mohli směle zařadit do kteréhokoliv z filmů s Jamesem Bondem, klenutá melodie ho k tomu přímo předurčuje. Za krásný prostorný zvuk, postavený na razantních tympánech a mazlivě důrazných vlnách smyčců a dechových nástrojů se ovšem opravdu není třeba omlouvat, ani ho nikomu vysvětlovat.

Otevřená poklona manželce a múze Emmě Elizabeth vznikala prý od roku 2011, výsledná podoba je notně ovlivněna tvorbou Scotta Walkera nebo téměř zapomenutého Harryho Nilssona (zkuste album Pussy Cats, v roce 2006 ho komplet znovu nahráli Walkmen). Tillman je až nečekaně přímočarý a zároveň sympaticky zábavný, z ironicky drásavé litanie The Ideal Husband dokáže snadno přejít do kabaretiérské Bored in the USA s předtočeným smíchem publika. Další americká klasika. Přirozená a vyrovnaná nahrávka, která se zdaleka nebere tak vážně, jak na první pohled působí, a to je moc dobře. Pojmout vyznání lásky jako koncepční sbírku hitů nedokáže jen tak někdo. Josh Tillman přes veškerou snahu napsal plnou náruč lovesongů, které dojmou a pobaví cyniky, stejně jako romantické povahy. Jak to bude s Fleet Foxes se stále neví, ovšem pokud bude jejich někdejší bubeník natáčet podobně povedená alba, nejspíš nikomu chybět nebudou.

Info

Father John Misty – I Love You, Honeybear (Sub Pop/ Bella Union, 2014)
www.fatherjohnmisty.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.