Jakub Béreš | Články / Reporty | 12.09.2015
Přestože Zebra Katz, vlastním jménem Ojay Morgan, nechce být přiřazován ke queer rapové vlně, jeho živá vystoupení do ní spadají. O tom, že si umělec potrpí na teatrálnost, přesvědčil stylizovaným příchodem v bílém plášti za zvuku sborových zpěvů, ale to, co následovalo, bylo na míle vzdálené chrámové čistotě. Zebra Katz v roli nečistého rapujícího kazatele z Brooklynu se zhostil rouhavé mše.
Během několika písní ze sebe svůdně strhal plášť, pod kterým měl pouze bílé lacláče, a v těch už zůstal do konce večera, i když to chvílemi vypadalo, že půjdou taky dolů. Od statického úvodu se rychle přešlo k tanečním kreacím, v hlavní roli namakané tělo bývalého modela, jemuž sekundoval explicitní pódiový projev a velmi blízký kontakt s publikem. V půlce programu vybídl ke špinavé hře i nejbližší diváky, a ti jej ochotně na stagi doprovázeli tancem. Tento moment fungoval jako zlom a doposud kontrolovaný, "tradiční" koncert se zvrhl v divočinu ve stylu: když zebře neolízneš ucho, tak ji aspoň pošimrej ve vlasech.
Většina tracků funguje na podobném mechanizmu. Do tichého basového dunění proniká agresivní rap, který je vygradován rozmanitou škálou elektronických žánrů či samplem zatoulané melodie. Nebo jsou skladby postavené na opakujících se slovech, které svou jednoduchostí připomínají dětská říkadla, ale rozhodně nejsou určena dětem. „Fuck that bitch, I‘m that bitch, Zebra fucking Katz.” Podobné výrazy létaly vzduchem tak často, že kdybyste si za každý dali panáka, tak vás v půlce koncertu odveze rychlá, nemluvě o největším hitu Ima Read, kde je jich množství přímo nespočítatelné. Aniž bych tedy chtěl shazovat texty, které otevřeně podporují toleranci menšin.
Image stylizované osobnosti šla stranou. Na strašidelné tváři se začaly objevovat pozitivní emoce a míra odstupu na straně diváků, kteří se běžně nesetkávají s queer interprety, se pomalu vytrácela, až v djském přídavku zmizela úplně. Tenhle koncert byl jedna z nejpodivnějších akcí, na které jste se mohli ten večer ocitnout, ale zároveň jedna z nejzábavnějších, jakkoliv šlo chvílemi o trochu lacinou zábavu. Ano, vnímám stylovou nadsázku, ale místy se mohlo ubrat na show a přidat na rapu, který by obstál i bez kontextu.
Zebra Katz (usa)
10. 9. 2015, MeetFactory, Praha
foto © Natália Zajačiková
Jiří Přivřel 05.12.2023
Tři dny radikálního naslouchání. Metalovou performancí první večer zavírá Petr Válek, Ondřej Merta a Jára Tarnovski. Poslech v rampě. Stíháme poslední tramvaj, což se další dny nepodaří...
Julia Pátá 03.12.2023
„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.