Články / Reporty

I Wanna Die at 69 (King Dude)

I Wanna Die at 69 (King Dude)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 22.04.2017

Zaklínač ze Seattlu TJ Cowgill nás svou tvorbou pod jménem King Dude oblažuje už víc jak sedm let. Když zrovna nebrnká ďáblovy písničky, rád si tiskne ďáblovy obrázky na oblečení, které pak pod vlastní značkou prodává. To vše, stejně jako jeho notorické řazení do kategorie dark folku či country, kterému přesto stále uniká, jsme už měli možnost si ověřit – viz jeho archivní koncert ve Finalu nebo třeba v Colloredo-Mansfeldském paláci. Že tentokrát padla volba na smíchovské Futurum, snad jen dokládá, že jeho světlo zatím nepohasíná, a to ani s novou deskou Sex. Právě ta vzbuzovala očekávání, jak Dudovi sednou ostřejší, rock’n’rollové pasáže naživo. Ani Drab Majesty nepřicházeli jako neznámá entita. Komu unikl jejich loňský pražský koncert, tomu otevřelo oči letošní album Demonstration, s nímž bledí chlapci z Los Angeles udělali haló.

Jestli Drab Majesty posledně budili dojem hlučného postpunkového uskupení, tuto show uvedli jemněji. Letargické publikum by sice pravděpodobně nenakoply ani tanečnější motivy, ale na plavbu melodickými snovými krajinami a znalecké potřásání hlavou jsou „drábové“ skvělí. V případě Drab Majesty nejde jen o hudbu, druhou polovinu zážitku tvoří vzezření – kdo by nechtěl na chvíli zamrznout v rozjímání při pohledu na dvě androgynní bytosti v pláštích, odkazující k osmdesátkovému new wavu, Bowieho alter egům a estetice béčkových sci-fi a okultních hororů nebo třeba italského gialla? Ledový zážitek násobila ospalá, studená světla a měkké závoje kouře, zatímco do diváků tepaly tu strojové beaty, tu utopené melodie. Představení příjemně splynulo v jeden celek, ale energií nenabilo.

King Dude a jeho banda šli přímo k věci a obecenstvo zelektrizovali hned řízným otvírákem Holy Christos. Dav zhoustl a bylo cítit uvolněnost, kterou frontman s občasným úsměvem či spíše ušklíbnutím šířil. Chvilka s plíživou Leather One, kterou následovaly folkovější formáty Dudovy americany, do jejichž silných melodií prskaly hlučné riffy. Track Sex Dungeon dodal potřebný drive, muzikální výstřely v I Wanna Die at 69 zas nabádaly k jiným nepravostem. Hladce oholený, soustředěný, napjatý TJ působil sice utrmáceně, ale spokojeně. Písně občas prokládal krátkými glosami, jež neměly takový ohlas, diváci si žádali vrchovatou hudební nálož. A nebyli zklamáni – King Dude s chutí naservírovali přídavek o několika chodech.

Info

King Dude (us) + Drab Majesty (us)
18. 4. 2017 Futurum Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace