Články / Reporty

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 27.11.2019

„Standing always so quiet, we're like elevators, filled up with strangers,“ spievajú The Paper Kites na titulnej piesni albumu On the Train Ride Home. Rovnako mĺkvo ako postavy v piesni stáli aj návštevníci Rock Café na pondelňajšom koncerte. V melanchóliou naplnenej sále, tak papierové šarkany mohli viať v úplnom kľude a spokojne predstaviť dvojicu nových albumov o nočných tulákoch, nenaplnených láskach a smútku za domovom.

Minimálna podmienka pre predskokana by malo byť aspoň to, aby nenarušil atmosféru, s ktorou hlavná hviezda večera príde. Islandský hudobník Axel Flóvent tento bod splnil. Flanelová košeľa, akustická gitara, reverb a zamilované pohľady dievčat v prvej rade – pesničkár bol na rovnakej vlnovej dĺžke ako The Paper Kites. Izolovanosť ostrovnej hudby publikum utlmila a spomalila čas pre indie folkové balady. Láska sa niesla vzduchom a aj sa stelesnila, keď zahral pieseň pre fanúšika, ktorého priateľka nemohla prísť – príbeh, ktorý by Islanďan mohol pridať do svojho repertoáru. Po pol hodine sa však akustický set začal zlievať dokopy, a tak Axel Flóvent v pravej chvíli s pokorou zbalil gitaru a nechal nás v pokoji čakať.

Keď sa tvorba kapely točí okolo ťažších osobných tém, môže byť zložitejšie nájsť v ich hudbe priestor pre humor. Bolo príjemné prekvapenie, keď sa frontman Sam Bentley snažil vtipmi toto status quo nabúrať a vytvoriť v klube familiárnu atmosféru. Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová, v inom prípade by tak mohli ostatným skaziť zážitok. Akonáhle sa však prestalo hovoriť a začalo hrať, v priestoroch klubu nastala indie folková omša. Krásne vyznela jedna z novších piesní Between the Houses, v popredí ktorej zostal sám spevák Sam Bentley s harmonikou a zvyšok kapely ho dopĺňal iba vokálnymi vsuvkami so zatvorenými očami a zopnutými rukami. Najväčší pohyb v sále bolo kývanie hlavou, ale aj to sa občas zdalo príliš energické a bola škoda, že ho nenahradilo sedenie. Skutočnosť, že koncert bol hlavne pre zamilovaných, nebolo tajomstvo, a páry tak zostávali po celý čas v objatí. Kto prišiel sám, zostal iba plakať v tmavých kútoch.

fotogalerii z koncertu zhlédněte zde

Hudobne vynikli najmä intímnejšie momenty a pokusy o veľkolepejšie indie rockové výbuchy s elektrickou gitarou niekedy vyšli na prázdno. Pri nahrávaní posledného albumu On the Corner Where You Live pre nich bola inšpiráciou hlavne hudba osemdesiatych rokov, a tak zahrnutie coveru Wicked Game od Chrisa Isaaca bolo prirodzené. Pieseň ešte viac zdôraznila kvality, ktoré The Paper Kites majú.

V rozhovore z minulého roku povedala austrálska pätica o svojej tvorbe toto: „Vec, v ktorú veríme najviac, je čisté potešenie z hudby a jednoduchá radosť z hrania s priateľmi.“ Práve jednoduchosť a odľahčenosť bola príznačná pre celý večer. Publikum si úprimnosť kapely veľmi cenilo a tá im to zas oplatila oduševnením a láskyplným výkonom.

Info

The Paper Kites (au) + Axel Flóvent (is)
25. 11. 2019 Rock Café, Praha

foto © Mario Sikora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace