Články / Reporty

Iceage: Broken promise

Iceage: Broken promise

loomerar | Články / Reporty | 10.10.2013

„Anybody got one?“ Zpěvákova sháňka po kytaře navíc byla předznamenáním konce. Nervózu a jistou nepatřičnost sobotnímu večeru nasadila už stage vyčnívající v klubu/ghost cinema Pilot. Dříve „horizontální“ prostor přerostl v odstupňovaný, navíc včetně standardizovaných kovových konstrukcí. V nahozeném pódiovém, hudebním „CBGB‘s/Factory/Oi!/Punk je když...“ i myšlenkovém nastavení pak nešlo nezačít se rozpomínat na to, co jsem skoro mohl, ale nezažil. Drastická ani ne půlhodina koncertu jako by z něj udělala jeden z takových nezážitků, rozporných jako basákův outfit. Kanady, vlněné kalhoty, protofleecová mikina se zipem. Po krk. Tak se i tváří. To frontlineman Elias Ronnenfelt hledí do prázdna s orukavičkovanou rukou decentně za zády, LeoDi vlasy hází dozadu, a když leze na odposlech, myslím na dávné lezecké a vzpěračské etudy Karla Buriánka, předváděné na právě takových unifikovaných stagích. Na časové ose někdy mezi představovacím rozhovorem o nenávisti ke „zpomaleným lidem na THC“ a roznožkou v reklamě na Converse. V Reflexu.

Stranou moshpitu odevzdaného repatriovanému 4/4 d-beatu stojí Nanoru. Prkenné vzpomínky na mladé maso, ziny a hadry jsme uřízli. V mém výtisku Zde jsou psi mám chybou chybou dvě strany s jeho úvodem úplně bílé. The Models jsem nikdy traktorDJovat neviděl, leda offline-blog knížku Tobiáše Jirouse a jeho glosu k plakátům prvního koncertu Franz Ferdinand v Roxy, na který nešel. „Ostrovani si vždycky jednou za čas najdou podobnou kapelu, pro kterou se nadchnou.“ Na už zaniklých hudebních cenách Óčka kdysi Airfare, divoká karta labelu Tescoma s designovaně britským zpěvem, stihla na ploše jedné písně pokus o rozmlácení svých kytar.cz. Pak následoval Petr Kolář. V Sazka aréně i na kabelové televizi.

Ozvěny nultých let zesílí v dýze reprezentativně onálepkovaného telecasteru, který kytarista Iceage Johan Wieth dostává do rukou po opakované výzvě. Div že na popruhu nejsou připnuté placky. Napadá mě, že lidi už je nenosí, protože jsou na Facebooku.

Není jasné, jestli kapela utnula koncert i kvůli zapůjčenému nástroji nebo pouze kvůli oficiálnímu nástroji šikany – desáté hodině. Po jejím úderu Iceage odpovídají na otázky jednoslovně, a když za nimi někdo vleze do backstage, mizí z ní ven. Přijeli vlakem, a tak s sebou nemají merch, čili bájné dýky a kovové brože se svým runovým logem. Na hojně diskutovaná podezření z podněcování rasismu, fašismu nebo jen pozérství většinou zazní v rozhovorech odpověď, že kukly a pochodně jsou vtip a oblečení je sekáč. Bubeník je žid, jiný se považuje za levičáka a na promofotce se líbají dva kluci. Takže hlavní stereotyp a předsudek, který Iceage vybuzují, je Posh Isolation coolness. Chovají se, oblíkají se, žijí takhle nenuceně elitářsky všechny kapely z prostředí téhle kodaňské komunity? Či snad všichni mladí Dánové? Spíš než nutkání k pogromu vyvolává obliba Burzum a kérky Death in June otázku po tom, jak to tedy je s tím paperbackovým Žoržembatajem v kapse Eliasova koženého kabátu. Death in June je ukázkový příklad umělecké „transgrese“ politicky zatížených symbolů směrem vpravdě intimním: nejistota, odevzdání, nedořečený význam. Gosha Rubchinskiy použil ve své loňské kolekci font a celou vizualitu Burzum. Vsadil runy/kvazišvabach do azbuky a spojení swagu 90’s sídlištních teplákových skategangů s připomínkou osmdesátkových úpletů organizované sovětské mládeže. Výsledná prezentace působí jako anachronický homoerotický daydreaming, ne náborový plakát. S kazetami blackmetalového projektu přesvědčeného nacisty Varga Vikkernese nemá totiž Gosha spojené nic víc, ani míň než atmosféru dospívání v porevolučním Rusku. Virální pochvalná douška od Iggyho Popa na adresu energie a koncertní nekompromisnosti Iceage je jenom špičkou vystřelováku s White Rune.

Tahle píseň v Pilotu nakonec nezazní. Skoroploužák číslo jedna ano. Stejně pochodový jako pohnutý. Zničený hlas se táhne za zbytkem rozběhnuté kapely. „These teeth they never cut/ deep enough in/ my skin.“ Pod pódiem po nuceném konci zazní poznámka na refrén hitu: „Where’s your punk?“Anybody got one? Jakub Hošek oprášil nick Kisstempera a ztlumeně pouští screamo. I got lust for youth.

Info

Iceage (dk)
5. 10. 2013, Pilot, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?