martin | Články / Recenze | 12.12.2014
Chceme znít jako The Birthday Party! Těžko říct, jestli to byl nápad producenta, nebo kapely, ale fascinace Nickem Cavem a jeho australskou družinou je až příliš zřetelná. Na třetím albu bojují sympatičtí Seveřani s autenticitou. Tatam je hardcorová zuřivost předchozích desek, naléhavost naštěstí zůstala. Stejně tak zůstal totálně vyjetý vokální projev Eliase Bendera Rønnenfelta, který intonuje kouzelně falešně, s ležérní kejvovskou manýrou vypadá jako právě probuzený notorik po velmi náročné noci. Na předchozích albech mi to přišlo neotřelé, tentokrát se zpěvák pohybuje nebezpečně blízko hranice uvěřitelnosti. Ostatně, koukněte na youtube. Kluci si nechali narůst dlouhé vlasy, ale pořád působí jako synkové z dobrých rodin, kterým mamky perou trenky. Elias jako opilý „kazatel“ v klipu k fanfarónskému rockabilly The Lord´s Favorite One není příliš přesvědčivý, nicméně rozhněvaní mladí muži dospěli a rozhodli se posunout hudební projev do serioznějších míst. Agresivita ustoupila, kapela zpomalila, přibyla frustrace.
Iceage dokazují, že umí napsat dobrou skladbu, nové album je mnohem pestřejší než jeho předchůdci, příjemným překvapením je klavír, který doprovází většinu skladeb. Materiál je konzistentní, žádný song nevyčnívá, jako třeba Morals na You´re Nothing (2013). Nejsilnější se jeví skladba Glassy Eyed, Dormant and Veiled, kde atmosféru marnosti skvěle doplňuje trubka a kytarový kvapík jak z ruského filmu. Zaujme jazzová Against the Moon, zmíněné rockabilly The Lord´s Favorite One připomene Dohertyho Libertines a nesmím zapomenout na splašené The Cure ve skvělé písni Simony.
Na Plowing Into the Field of Love udělali Dánové odvážný krok do neznáma, takže bude zajímavé sledovat, kam se budou vyvíjet dále. Ještě o nich uslyšíme.
Iceage - Plowing Into the Field of Love (Matador Records, 2014)
www.iceagecopenhagen.blogspot.cz
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.