cyril kosak | Články / Recenze | 31.12.2013
Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku, zatím nic. Jak jsou důležité firemní věci a řeči, si můžete přečíst v rozhovorech s kapelou, ale to jen pokud nevěříte na to, že umělecké dílo musí být odděleno od svého autora, pokud věříte na to, že Deník Dity Kuchařinky vám může zlepšit život, zná recept na bolest, protože kamera ji snímá v měkkých ohybech světla a barvy nemůžou být teplejší, upřímnost upřímnější.
Illegal Illusion to cítí podobně. Jen tu bolest filtrují jinak, ta ještě pořád bolí. A to dokonce tak, že vládne všem jejich polohám, všem jejich složkám. Když zůstaneme u toho, co víme, a připomeneme si, že jsou dlouholetou špičkou tuzemského alternativního rocku, kterému se taky jednu dobu říkalo post-grunge, je jisté, že vokál bude škrábat jako flanelka ztvrdlá olejem. Přidejme neobligátní, hutné anglické texty rvoucí osobní rovinu na jednotlivé atomy a už takhle by toho bylo dost. Hledání pracovní metody u Things After Death, složité nahrávání a použití nových prostředků před nás staví komplikovanou sakrální stavbu, jejímž hlavním pocitem je neuvěřitelný tlak, jako když vás drtí vědomí božské nadřazenosti uprostřed kostela, jako když vás odmítá opustit pocit marnosti z míjejícího času. Zvláštně vrstvené kytarové hladiny kolíkované rytmikou na netušených značkách spolu se zdvojovaným, echovaným hlasem, který oživuje skladby, jako když traktor vláčí podzim. Složitá struktura nefunguje jako hádanka pro post-metalisty, stále nás překračuje jedna klenutá a drsná melodie za druhou, stále cítíte takřka nelidský tlak na vědomí, kterému najednou schází šalebný mediální filtr, používající nemoc cizích k tišení vlastní bolesti.
Fatalitu dokonává ostrý, místy přepálený zvuk, jehož kvalita není podobná zdejším studiům a domnělým demiurgům. Jestliže má umělecká výpověď říkat něco o člověku a nešustit floskulí, tady máte humanismus bolesti, který má trvalou platnost. Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku.
Illegal Illusion - Things After Death (Venus Flag Records / Full Moon Music Magazine, 2012)
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.
Patrik Kratochvíl 23.02.2023
Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.
Magdalena Fendrychová 17.02.2023
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí.
Martin Šinkovský 12.02.2023
Hřmotný, oplácaný, v obličeji se mu odráží nevyzrálost mladíka přicházejícího z vidlákova do velkoměsta. Superman.
prof. Neutrino 09.02.2023
Po zániku investigativního serveru WikiLeaks se zdálo, že přišli bojovníci za svobodu informací o svůj hlavní zdroj. V roce 2014 ale vznikla investigativní platforma „občanské novinařiny“ Bellingcat.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.