cyril kosak | Články / Recenze | 31.12.2013
Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku, zatím nic. Jak jsou důležité firemní věci a řeči, si můžete přečíst v rozhovorech s kapelou, ale to jen pokud nevěříte na to, že umělecké dílo musí být odděleno od svého autora, pokud věříte na to, že Deník Dity Kuchařinky vám může zlepšit život, zná recept na bolest, protože kamera ji snímá v měkkých ohybech světla a barvy nemůžou být teplejší, upřímnost upřímnější.
Illegal Illusion to cítí podobně. Jen tu bolest filtrují jinak, ta ještě pořád bolí. A to dokonce tak, že vládne všem jejich polohám, všem jejich složkám. Když zůstaneme u toho, co víme, a připomeneme si, že jsou dlouholetou špičkou tuzemského alternativního rocku, kterému se taky jednu dobu říkalo post-grunge, je jisté, že vokál bude škrábat jako flanelka ztvrdlá olejem. Přidejme neobligátní, hutné anglické texty rvoucí osobní rovinu na jednotlivé atomy a už takhle by toho bylo dost. Hledání pracovní metody u Things After Death, složité nahrávání a použití nových prostředků před nás staví komplikovanou sakrální stavbu, jejímž hlavním pocitem je neuvěřitelný tlak, jako když vás drtí vědomí božské nadřazenosti uprostřed kostela, jako když vás odmítá opustit pocit marnosti z míjejícího času. Zvláštně vrstvené kytarové hladiny kolíkované rytmikou na netušených značkách spolu se zdvojovaným, echovaným hlasem, který oživuje skladby, jako když traktor vláčí podzim. Složitá struktura nefunguje jako hádanka pro post-metalisty, stále nás překračuje jedna klenutá a drsná melodie za druhou, stále cítíte takřka nelidský tlak na vědomí, kterému najednou schází šalebný mediální filtr, používající nemoc cizích k tišení vlastní bolesti.
Fatalitu dokonává ostrý, místy přepálený zvuk, jehož kvalita není podobná zdejším studiům a domnělým demiurgům. Jestliže má umělecká výpověď říkat něco o člověku a nešustit floskulí, tady máte humanismus bolesti, který má trvalou platnost. Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku.
Illegal Illusion - Things After Death (Venus Flag Records / Full Moon Music Magazine, 2012)
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...