cyril kosak | Články / Recenze | 31.12.2013
Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku, zatím nic. Jak jsou důležité firemní věci a řeči, si můžete přečíst v rozhovorech s kapelou, ale to jen pokud nevěříte na to, že umělecké dílo musí být odděleno od svého autora, pokud věříte na to, že Deník Dity Kuchařinky vám může zlepšit život, zná recept na bolest, protože kamera ji snímá v měkkých ohybech světla a barvy nemůžou být teplejší, upřímnost upřímnější.
Illegal Illusion to cítí podobně. Jen tu bolest filtrují jinak, ta ještě pořád bolí. A to dokonce tak, že vládne všem jejich polohám, všem jejich složkám. Když zůstaneme u toho, co víme, a připomeneme si, že jsou dlouholetou špičkou tuzemského alternativního rocku, kterému se taky jednu dobu říkalo post-grunge, je jisté, že vokál bude škrábat jako flanelka ztvrdlá olejem. Přidejme neobligátní, hutné anglické texty rvoucí osobní rovinu na jednotlivé atomy a už takhle by toho bylo dost. Hledání pracovní metody u Things After Death, složité nahrávání a použití nových prostředků před nás staví komplikovanou sakrální stavbu, jejímž hlavním pocitem je neuvěřitelný tlak, jako když vás drtí vědomí božské nadřazenosti uprostřed kostela, jako když vás odmítá opustit pocit marnosti z míjejícího času. Zvláštně vrstvené kytarové hladiny kolíkované rytmikou na netušených značkách spolu se zdvojovaným, echovaným hlasem, který oživuje skladby, jako když traktor vláčí podzim. Složitá struktura nefunguje jako hádanka pro post-metalisty, stále nás překračuje jedna klenutá a drsná melodie za druhou, stále cítíte takřka nelidský tlak na vědomí, kterému najednou schází šalebný mediální filtr, používající nemoc cizích k tišení vlastní bolesti.
Fatalitu dokonává ostrý, místy přepálený zvuk, jehož kvalita není podobná zdejším studiům a domnělým demiurgům. Jestliže má umělecká výpověď říkat něco o člověku a nešustit floskulí, tady máte humanismus bolesti, který má trvalou platnost. Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku.
Illegal Illusion - Things After Death (Venus Flag Records / Full Moon Music Magazine, 2012)
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...
Filip Švantner 11.04.2022
Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.
Jiří V. Matýsek 02.04.2022
Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.
Jiří Přivřel 01.04.2022
Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.
Ema Klubisová 17.03.2022
Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.
Veronika Tichá 15.03.2022
VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.
Eva Mrázková 09.03.2022
Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station.