Články / Profily

I'm leaving Las Vegas, and fire, you walk with me

I'm leaving Las Vegas, and fire, you walk with me

Lukáš Grygar | Články / Profily | 31.10.2012

Nevadská dálniční patrola nacvaká do palubního počítače poznávací značku odstavenýho auta a vyskáčou jména předchozích majitelů: Tom Waits, Nick Cave. Obvyklí podezřelí. Když se ale podívám do těch očí a výrazu lapenýho na čele debutu I’m the Lion, vidím někoho docela jinýho: Chrise Isaaka. Chrise alias Chestera Desmonda, ztracenýho agenta v Lynchově snímku Fire Walk With Me. Agent Desmond prostě zmizel. Ani Dale Cooper ho při smejčení červenýho pokoje nenašel. Kam se poděl Chester Desmond? Dálniční patrola se drbe za uchem a bezradně se rozhlíží po místě, kde před tiknutím vteřinovky chladnul motor Lusterova cadillacu. Je pryč, dokázal se vymanit z pouště letitýho hraní po pajzlech Las Vegas, trefil tu správnou ztracenou dálnici.

Jak snadno souvisí všechno se vším, když je dostatek bourbonu. Mosesovi ale chlastala především jeho mizerná barová kapela; on sám, jak už to u religiózních figur bývá, fungoval hlavně na bázi svýho, v tomhle případě orfeovskýho, poslání. Přejdi Jordán? Projdi peklem. Lover, are you in a safe place tonight? tady neznamená starost, ale konstatování, že míří za tebou, oranžovou nocí lamp podél asfaltu vrnícího teplem. Pyroclastic, there’s nothing you can do. Ohni, se mnou pojď. Tahle country není pro hořlavý. Tohle je bat-country. A jak to psal Kerouac ve svým očistci Big Sur – jebat netopýry.

Americká singularita, posazená v banálních melodiích, jaký by v odlišným kontextu neměly nárok na víc než pokrčený ramena, nebo rovnou výsměch. K tomu zcela přiznaný klávesy z výprodeje, který nejsou ani to pitomý hipsterský retro, a melancholie jako pot, jako odpadní produkt vedrem natlakovanýho bytí. Případnej sladkobol hrdinovi radši věřte, protože hned za titulky, v srdci zběsilost, vymlátil někomu mozek z hlavy. A stejně, jako když Nicolas Cage a jeho Hadí sako individuality a víry v osobní svobodu (+2 / +5) nasadí Elvise a holky jdou do kolen, Moses nasadí Elvise a nastrká do kapes všechny falešný z bašty hříchu, odplouvající ve zpětným zrcátku pryč z jeho života. Pro Cageova Sailora je vykoupením Oz a jeho hodná jižní čarodějka, Luster vyráží na západ za anděly, do „města s nejlepším slunečním světlem“ (stále Lynch). Myslí na muzikanty, který tam potká, trochu zakřiknutý mladý kluky a jejich holky, který si nad vanilkovou colou nechají vyprávět o skutečnejch gangsterech a karmě, která si manko vždycky pečlivě dohledá. Veze jim kufr meziválečnejch rodokapsů a první desku Shivaree, aby věděli. Zahrajou přesně, co je potřeba. Úleva. I won’t scream no more. Není důvod.

Moses dřepí u Bob’s Big Boy na kafi, žmoulá ubrousek. Stíny jeho života, jak zpívá, vypadly hned za rozbřesku, drahá. Vlastně nevíme, jestli ten chlap v cadillacu byl on. Mohl jím být opravdu Chester Desmond. Kolik let uplynulo od jeho zmizení, dvacet? Nezbejvá, než posadit za volant vlastní přelud, když dobrat se skutečnosti přes několik sfér je nemožné. Luster jako fiktivní postava trčí mimo čas a sám to přiznává. Má hlas Jima Hughsona (Kanada se v tomhle kontextu nerovná hokej, ale kasino One-Eyed Jacks), intonuje jako Cash a vozí svůj zkušenej, silnej bas překvapivýho rozsahu na lampovým zvuku a sytejch aranžích, kde další nástroje vystupují zpoza clony cigaretovýho kouře nad obligátním kulečníkovým stolem. Pokud to celý má být jen iluze, skanzen & kýč, nevykazuje stopy horečnatý snaživosti, tolik otravný u fracků, který na to jednoduše nemaj.

S nohou na plynu se Moses Luster stává lvem z názvu desky, protože přece a man has his needs, ale tancovat (a jak!) už chce vážně jenom s tebou, drahá. Bude konečně chlápkem, kterýho hledáš, hází do placu předsevzetí a s dozvukem vibrafonu položí na účet odrbanej žeton. Bere klíčky od auta, zpoza kopců vstává bledý kalifornský ráno. Naděje novýho dne? Vem čert, kolik takovejch zažil. Tenhle prorok nezpytuje podstatu svýho kurzu. Spolu s Lynchem sází na jasnou definici dobra, zakusí temnotu, ale projde skrz. Ne protože spoléhá na dohled nějaký vyšší prozřetelnosti, ale protože nepochybuje o danosti duše, jakkoliv celuloidový. Someday, I will finally find my way? Stalo se.

Info

Moses Luster and the Hollywood Lights: I’m a Lion (2011)

Vyšlo ve Full Moonu #14> / 2011.

Moses cut his teeth playing the casinos of Vegas and Reno. After years of mixing with the gamblers and lowlifes for whom the glitz of the strip was a distant memory, he finally came to Hollywood and started writing songs about his past. Like Bukowski or Tom Waits, he paints vivid pictures of the underbelly of society, but the sound is more modern, an electronic noir. http://mosesluster.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slast digitálního purismu (Raster((Noton))

Karel Veselý 21.09.2021

Jedno z nejdůležitějších vydavatelství pro experimentální elektroniku posledního čtvrtstoletí oslaví své narozeniny na letošním festivalu Lunchmeat.

Liraz aneb retropop s příčinou

Jiří Moravčík 12.07.2021

Zatímco v izraelském seriálu Tehran hraje zpěvačka Liraz Charhi agentku Mossadu, na pop-rockovém albu Zan dokazuje, jak napínavé může být tajné natáčení s íránskými hudebníky.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Full Moon Stage 2021: The Sweet Release Of Death

redakce 05.12.2020

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2021: Lonker See

redakce 04.12.2020

Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: I Like Trains

redakce 03.12.2020

Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Repetitor

redakce 02.12.2020

Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace