Články / Profily

I'm leaving Las Vegas, and fire, you walk with me

I'm leaving Las Vegas, and fire, you walk with me

Lukáš Grygar | Články / Profily | 31.10.2012

Nevadská dálniční patrola nacvaká do palubního počítače poznávací značku odstavenýho auta a vyskáčou jména předchozích majitelů: Tom Waits, Nick Cave. Obvyklí podezřelí. Když se ale podívám do těch očí a výrazu lapenýho na čele debutu I’m the Lion, vidím někoho docela jinýho: Chrise Isaaka. Chrise alias Chestera Desmonda, ztracenýho agenta v Lynchově snímku Fire Walk With Me. Agent Desmond prostě zmizel. Ani Dale Cooper ho při smejčení červenýho pokoje nenašel. Kam se poděl Chester Desmond? Dálniční patrola se drbe za uchem a bezradně se rozhlíží po místě, kde před tiknutím vteřinovky chladnul motor Lusterova cadillacu. Je pryč, dokázal se vymanit z pouště letitýho hraní po pajzlech Las Vegas, trefil tu správnou ztracenou dálnici.

Jak snadno souvisí všechno se vším, když je dostatek bourbonu. Mosesovi ale chlastala především jeho mizerná barová kapela; on sám, jak už to u religiózních figur bývá, fungoval hlavně na bázi svýho, v tomhle případě orfeovskýho, poslání. Přejdi Jordán? Projdi peklem. Lover, are you in a safe place tonight? tady neznamená starost, ale konstatování, že míří za tebou, oranžovou nocí lamp podél asfaltu vrnícího teplem. Pyroclastic, there’s nothing you can do. Ohni, se mnou pojď. Tahle country není pro hořlavý. Tohle je bat-country. A jak to psal Kerouac ve svým očistci Big Sur – jebat netopýry.

Americká singularita, posazená v banálních melodiích, jaký by v odlišným kontextu neměly nárok na víc než pokrčený ramena, nebo rovnou výsměch. K tomu zcela přiznaný klávesy z výprodeje, který nejsou ani to pitomý hipsterský retro, a melancholie jako pot, jako odpadní produkt vedrem natlakovanýho bytí. Případnej sladkobol hrdinovi radši věřte, protože hned za titulky, v srdci zběsilost, vymlátil někomu mozek z hlavy. A stejně, jako když Nicolas Cage a jeho Hadí sako individuality a víry v osobní svobodu (+2 / +5) nasadí Elvise a holky jdou do kolen, Moses nasadí Elvise a nastrká do kapes všechny falešný z bašty hříchu, odplouvající ve zpětným zrcátku pryč z jeho života. Pro Cageova Sailora je vykoupením Oz a jeho hodná jižní čarodějka, Luster vyráží na západ za anděly, do „města s nejlepším slunečním světlem“ (stále Lynch). Myslí na muzikanty, který tam potká, trochu zakřiknutý mladý kluky a jejich holky, který si nad vanilkovou colou nechají vyprávět o skutečnejch gangsterech a karmě, která si manko vždycky pečlivě dohledá. Veze jim kufr meziválečnejch rodokapsů a první desku Shivaree, aby věděli. Zahrajou přesně, co je potřeba. Úleva. I won’t scream no more. Není důvod.

Moses dřepí u Bob’s Big Boy na kafi, žmoulá ubrousek. Stíny jeho života, jak zpívá, vypadly hned za rozbřesku, drahá. Vlastně nevíme, jestli ten chlap v cadillacu byl on. Mohl jím být opravdu Chester Desmond. Kolik let uplynulo od jeho zmizení, dvacet? Nezbejvá, než posadit za volant vlastní přelud, když dobrat se skutečnosti přes několik sfér je nemožné. Luster jako fiktivní postava trčí mimo čas a sám to přiznává. Má hlas Jima Hughsona (Kanada se v tomhle kontextu nerovná hokej, ale kasino One-Eyed Jacks), intonuje jako Cash a vozí svůj zkušenej, silnej bas překvapivýho rozsahu na lampovým zvuku a sytejch aranžích, kde další nástroje vystupují zpoza clony cigaretovýho kouře nad obligátním kulečníkovým stolem. Pokud to celý má být jen iluze, skanzen & kýč, nevykazuje stopy horečnatý snaživosti, tolik otravný u fracků, který na to jednoduše nemaj.

S nohou na plynu se Moses Luster stává lvem z názvu desky, protože přece a man has his needs, ale tancovat (a jak!) už chce vážně jenom s tebou, drahá. Bude konečně chlápkem, kterýho hledáš, hází do placu předsevzetí a s dozvukem vibrafonu položí na účet odrbanej žeton. Bere klíčky od auta, zpoza kopců vstává bledý kalifornský ráno. Naděje novýho dne? Vem čert, kolik takovejch zažil. Tenhle prorok nezpytuje podstatu svýho kurzu. Spolu s Lynchem sází na jasnou definici dobra, zakusí temnotu, ale projde skrz. Ne protože spoléhá na dohled nějaký vyšší prozřetelnosti, ale protože nepochybuje o danosti duše, jakkoliv celuloidový. Someday, I will finally find my way? Stalo se.

Info

Moses Luster and the Hollywood Lights: I’m a Lion (2011)

Vyšlo ve Full Moonu #14> / 2011.

Moses cut his teeth playing the casinos of Vegas and Reno. After years of mixing with the gamblers and lowlifes for whom the glitz of the strip was a distant memory, he finally came to Hollywood and started writing songs about his past. Like Bukowski or Tom Waits, he paints vivid pictures of the underbelly of society, but the sound is more modern, an electronic noir. http://mosesluster.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon Stage 2024: ||ALA|MEDA||

redakce 22.03.2024

Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.

Full Moon Stage 2024: Lenhart Tapes

redakce 21.03.2024

Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.

Full Moon Stage 2024: Aunty Rayzor

redakce 20.03.2024

Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.

Full Moon Stage 2024: Fat Dog

redakce 20.03.2024

Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.

Full Moon Stage 2024: Derya Yıldırım & Grup Şimşek

redakce 19.03.2024

Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.

Full Moon Stage 2024: Irreversible Entanglements

redakce 18.03.2024

Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.

Full Moon Stage 2024: Freekind.

redakce 18.03.2024

Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.

Vojde francúz do potravín a vypýta si melón (Mezerg)

Dušan Šuster 29.06.2023

Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.

Spodní proudy moderního žití (Dry Cleaning)

Jan Krejča 24.03.2023

Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.

Full Moon Stage 2023: Tramhaus

redakce 15.03.2023

Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace