Jakub Béreš | Články / Recenze | 08.06.2015
Za podivným názvem kapely se skrývá čtveřice mladíků z Londýna. Díky internetu na sebe upoutali pozornost ještě před tím, než stihli vydat nějaký singl, a po krátké době si jich všiml i britský magazín NME. Ten je vzal pod svá křídla, stejně jako mnohé další britské kytarovky typu Peace, Royal Blood nebo Jamieho T. Od vydání debutu 180, který dle NME obsahoval singl roku 2012, uběhly dva roky a kapela je tu s jeho následovníkem.
Image zůstává stejná. Čtveřici v obnošených sakách, kloboucích a rozhalených košilích stále nenarostl ani vousek na tvářích a písně jsou oslavou mladistvého ducha a bujarého dospívání. Hlavně žádné holky, kamarádství je nadevše. Druhá deska se od debutu nijak neliší, Danger in the Club má stejné mezery. Jenže u něj bylo možné je přehlédnout díky svěžímu přívalu energie, která je najednou méně uvěřitelná. Kluci dospěli, jakkoliv se tomu snaží zabránit.
Může se zdát, že desce chybí originalita, ale je možné něco takového očekávat od pubrockové desky? Dnes málo vyhledávaný žánr se vyznačuje jednoduchostí a odklonem od jakékoliv známky progrese. Jeho kolébkou jsou malé britské puby, proto se Palmě Violets daří nejvíce na ostrovech, kde v podobných podnicích stále vystupují, i když by mohli řádit na větších pódiích.
První deska mířila na lokální posluchače a až vliv NME způsobil globální přízeň. Danger in the Club opouští domácí prostředí a hledá nové motivy, tím nejvýraznějším se stává výsměch americké kultuře, kterou ztvárňuje hollywoodský sen. Kapela by si mohla najít aktuálnější látku, ale kombinace sedmdesátkového pub rocku s ikonickým tématem modifikace amerického snu vytváří symbolické spojení, které lze jednoduše uchopit. A to jde.
Titulní song definuje atmosféru nahrávky a zároveň se nejvíce přibližuje zvuku velkých britských kapel. Podobně je na tom i začátek druhé písně Hollywood, který naznačuje, že by kapela uměla složit velký kytarový hit, ale raději zůstává u sborových hospodských popěvků. Palma Violets nepatří mezi nejchytřejší projekty posledních let, ale aspoň si na nic nehraje a zprostředkovává uhlazenou verzi levné britské kultury.
Palma Violets – Danger In The Club (2015, Rough Trade)
www.palmaviolets.co.uk
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.