Články / Profily/retro

Indie labely: Moshi Moshi

Indie labely: Moshi Moshi

Anna Pleslová | Články / Profily/retro | 11.09.2015

Moshi Moshi - japonský pozdrav po telefonu, tak se jmenuje nezávislá londýnská nahrávací společnost. Adrian Pike, Michel McClatchey a Stephen Bass, tři kamarádi pracující už pro zavedené nahrávací giganty si jednoho říjnového večera 1998 řekli, že si založí vlastní společnost. Od té chvíle už nemuseli podepisovat jen interprety, které jim nařídili ze shora, ale mohli pracovat s hudbou, kterou milovali.

Pracují se všemi žánry, nejvíce však v jejich katalogu najdete indie rock, math rock, lo-fi, dream-pop, folk a pop rock. V roce 2004 rozjeli podnik Moshi Moshi jako full-time job a nedlouho poté už slavili první větší úspěchy s objevením Hot Chip a Block Party. Později pomohli nastartovat velká jména současnosti jako Friendly Fires, Lykke Li, The Drums u nich vydali první album. Jejich současné stálice jsou třeba Slow Club nebo Tom Vek. Zdá se to neuvěřitelné, ale jeden z prvních singlů Florence and the Machine Dog Days Are Over vydali právě Moshi Moshi. Určují trendy a vykopávají poklady ze zlata, jen nejsou tak vidět. Kapely po prvním singlu nebo albu odcházejí k větším firmám, protože malé Moshi už jim nestačí. Jsou ale zvyklí, nemají ambice velké firmy disponující miliony liber.

A kdo jsou vlastně chlapíci, kteří mají takový čuch na dobrou muziku? Zbyli už jen dva - Michael a Stephen, prošedivělí čtyřicátníci, aktivní tátové se zápalem pro současnou hudbu. Talenty pro své vydavatelství objevují stejně jako další závisláci: na hudebních blozích, kde co zaslechnou, přes doporučení kamarádů. Stephen přímo uvádí, že mnoho kapel, se kterými spolupracují, má podobný vkus a doporučují jim další nové kapely. Náramně rozumějí například s Hot Chip, taky mají skauty v terénu.

Každý měsíc vydávají sedmipalcový singl jednoho nového umělce a stejně často taky v londýnském Dalstonu pořádají hudební večer. A ještě k tomu stíhají management pro Metronomy či Slow Club.

Někdy je dobré se podívat, kdo stojí za vašimi oblíbenci a kdo je podporuje. Můžete tak objevit mnohem více. Stránky nezávislých nahrávacích společností jsou moře nevyčerpatelné inspirace.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Kult Björk – Homogenic

Lenka Marie 02.07.2020

Já jen vím, že harakiri je správně seppuku a chutná mi senča, ale tohle nějak nehraje.

Pouťové obludárium Toma Waitse

Akana 07.06.2020

O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.