Články / Reporty

Industriální krása vs. Matějská (Colours Of Ostrava 16.07.2015)

Industriální krása vs. Matějská (Colours Of Ostrava 16.07.2015)

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 17.07.2015

Na úvod si vyjasněme pozice… Vzpomínáte na legendární článek Karla Veselého o velkých festivalech jako psychedelických koncentrácích? Podobné pocity mi v hlavě vyskakují na každém větším festivalu, když se v pozdních večerních hodinách protloukám uličkou plnou řvoucích atrakcí festivalových partnerů, které pravidelně prokládají stánky s předraženým nezdravým občerstvením. Nebo je naopak všechno v nejlepším pořádku? Drtivá většina návštěvníků si podobnou kulisu náležitě vychutnává a po nějaké rebelii není ani stopy. Tehdy si musím důrazně připomenout, proč jsem na danou akci vlastně vyrazil.

V případě Colours of Ostrava není co řešit - nabitý program s řadou zajímavých zahraničních hudebníků, kteří se dlouhé roky vyhýbali tuzemským pódiím, reprezentativní výběr domácí alternativní scény a navrch industriální Dolní Vítkovice. První kroky za branou areálu jsou doslova impozantní - ať už patříte mezi nováčky nebo pravidelné účastníky, neustálému nutkání vzhlížet k vysloužilým hutním budovám se zkrátka neubráníte. Nejde pouze o jedinečný architektonický prostor, ale také kýžený zdroj stínu v parných letních dnech a nepřehlédnutelné orientační body. Pravá podívaná však začíná až za tmy, kdy nasvícený průmyslový komplex připomíná kulisy z kultovního sci-fi Blade Runner.

Úvodní festivalové vystoupení symbolicky na domovské Full Moon Stagi, kde Jirka Imlauf a spol. názorně ukázali, že po zdolání Everestu nevede cesta pouze zpátky do základního tábora, ale ti odvážnější zamíří ještě výš. Mladistvá energie, neskutečné nasazení a neučesaný zvuk, který v instrumentálních mezihrách připomenul někdejší vzory Sonic Youth. Takhle se má stárnout! Index očekávání nové desky atakuje maximum.

Vystoupení hlavní hvězdy festivalu islandské zpěvačky Björk rozdělilo návštěvníky na dva tábory - hudební fajnšmekři prožívali konstantní mrazení v zádech a běžní návštěvníci vyburcovaní mediální masáži nechápavě kroutili hlavou a hojně odcházeli. Koncertní show Björk zůstává stejně nekompromisní jako studiové nahrávky bez ohledu na pozlátko v podobě ohňostroje a surrealistických projekcí. Za bohatého doprovodu smyčců, elektronických ruchů a živých bicích představila Björk intimně laděnou novinku Vulnicura, která se zvídavým posluchačům odvděčuje každým dalším poslechem. Hudba se organicky přelévala, minimalistické momenty střídaly podivně pokroucenou diskotéku, celý rámec koncertu však držel pevně při sobě díky charakteristickému vokálu.

Björk předvedla jeden z vrcholů čtyřdenního hudebního maratonu, který se bude horko těžko překonávat. Warpovská elektronika v podání Clarka najednou zněla příliš monotónně, roztančený Caribou situaci alespoň zachraňoval dobře šlapající doprovodnou kapelou. Nezbývalo tak nic jiného, než se nechat pohltit tichem a nabrat síly do dalších festivalových dnů.

Info

Colours of Ostrava 2015
16. - 19. 7. 2015
Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.