Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 17.07.2015
Na úvod si vyjasněme pozice… Vzpomínáte na legendární článek Karla Veselého o velkých festivalech jako psychedelických koncentrácích? Podobné pocity mi v hlavě vyskakují na každém větším festivalu, když se v pozdních večerních hodinách protloukám uličkou plnou řvoucích atrakcí festivalových partnerů, které pravidelně prokládají stánky s předraženým nezdravým občerstvením. Nebo je naopak všechno v nejlepším pořádku? Drtivá většina návštěvníků si podobnou kulisu náležitě vychutnává a po nějaké rebelii není ani stopy. Tehdy si musím důrazně připomenout, proč jsem na danou akci vlastně vyrazil.
V případě Colours of Ostrava není co řešit - nabitý program s řadou zajímavých zahraničních hudebníků, kteří se dlouhé roky vyhýbali tuzemským pódiím, reprezentativní výběr domácí alternativní scény a navrch industriální Dolní Vítkovice. První kroky za branou areálu jsou doslova impozantní - ať už patříte mezi nováčky nebo pravidelné účastníky, neustálému nutkání vzhlížet k vysloužilým hutním budovám se zkrátka neubráníte. Nejde pouze o jedinečný architektonický prostor, ale také kýžený zdroj stínu v parných letních dnech a nepřehlédnutelné orientační body. Pravá podívaná však začíná až za tmy, kdy nasvícený průmyslový komplex připomíná kulisy z kultovního sci-fi Blade Runner.
Úvodní festivalové vystoupení symbolicky na domovské Full Moon Stagi, kde Jirka Imlauf a spol. názorně ukázali, že po zdolání Everestu nevede cesta pouze zpátky do základního tábora, ale ti odvážnější zamíří ještě výš. Mladistvá energie, neskutečné nasazení a neučesaný zvuk, který v instrumentálních mezihrách připomenul někdejší vzory Sonic Youth. Takhle se má stárnout! Index očekávání nové desky atakuje maximum.
Vystoupení hlavní hvězdy festivalu islandské zpěvačky Björk rozdělilo návštěvníky na dva tábory - hudební fajnšmekři prožívali konstantní mrazení v zádech a běžní návštěvníci vyburcovaní mediální masáži nechápavě kroutili hlavou a hojně odcházeli. Koncertní show Björk zůstává stejně nekompromisní jako studiové nahrávky bez ohledu na pozlátko v podobě ohňostroje a surrealistických projekcí. Za bohatého doprovodu smyčců, elektronických ruchů a živých bicích představila Björk intimně laděnou novinku Vulnicura, která se zvídavým posluchačům odvděčuje každým dalším poslechem. Hudba se organicky přelévala, minimalistické momenty střídaly podivně pokroucenou diskotéku, celý rámec koncertu však držel pevně při sobě díky charakteristickému vokálu.
Björk předvedla jeden z vrcholů čtyřdenního hudebního maratonu, který se bude horko těžko překonávat. Warpovská elektronika v podání Clarka najednou zněla příliš monotónně, roztančený Caribou situaci alespoň zachraňoval dobře šlapající doprovodnou kapelou. Nezbývalo tak nic jiného, než se nechat pohltit tichem a nabrat síly do dalších festivalových dnů.
Colours of Ostrava 2015
16. - 19. 7. 2015
Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © vrbaak
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.