Články / Reporty

Introvertní prožitky v davu (Two Door Cinema Club)

Introvertní prožitky v davu (Two Door Cinema Club)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 24.03.2017

Poslední dobou se zdá, že české publikum začíná brát předskokany víc na vědomí. Únorový koncert Two Door Cinema Club, kde přinejmenším druhá předskakující kapela Blaenavon strhla zaslouženou pozornost, budiž dobrým příkladem. Dlouhovlasý frontman v rozhalence vyvolával dávno mrtvé vzpomínky na Kelly Family, hlasovým projevem se však blížil spíše Simonu Neilovi z Biffy Clyro, kteroužto iluzi dokresloval i vyhublý kudrnatý basák. Velmi jímavý alternativní rock měl tendenci se rozjíždět až k tanečnějším songům, kterými se kapela přiblížila hlavní hvězdě večera.

Two Door Cinema Club začali pěticí osvědčených hitů ze starších alb, z nichž zaujaly pouze dvě nejprofláklejší Do You Want It All? a Cigarettes in the Theatre. Při ostatních se zdálo, že v obecenstvu něco drhne. Pak už dostalo prostor nové album Gameshow. Bad Decisions rozhoupala svým funky groovem líné boky a frontmanův falzet vyvolával pobavený a zároveň uznalý úsměv. Následující Lavender sice po zaškobrtnutí rytmiky trochu spadl řetěz, ale opakujícímu se „Oh oh oh, gravity is losing its hold“ nešlo odolat. S jedním z největších hitů Next Year pak první půle koncertu dosáhla vrcholu.

Monumentální instalace na pódiu dávala už od příchodu příslib vymakané vizuální show: sedm obřích obrazovek postavených do půlkruhu připomínalo náhrobní desky z leštěného kamene a – přiznejme si to – také robota TARS z filmu Interstellar. Obrazovky vytvářely při každé písni velmi odlišné prostředí: při Bad Decisions se obarvily studenými barvami, takže vyvolávaly představu o devadesát stupňů otočeného přebalu desky Gameshow, při Next Year jsme zase sledovali průlet nad městem, který ale působil jaksi nepatřičně (jen vypustit bomby). Naopak geometrické obrazce, míhající se dvourozměrným prostorem, show slušely. Nejkomplexnější zážitek přišel s Eat That Up, It's Good for You, když se svižné tempo a optimisticky zasněná nálada dokonale spojily s rozmazanými hvězdami, jako při průletu vesmírem. Velmi působivá byla i jednoduchá světla osvětlující frontmana jak zepředu, tak zezadu, takže vypadal jako svá vlastní vosková kopie.

V druhé půli večera se začala znatelněji projevovat rozpolcenost obecenstva patrná už od počátku. Chvílemi se celý sál mohl utančit, chvílemi se nudil; a nějak to působilo dojmem, že si většina fanoušků přišla poslechnout pouze své oblíbené hity a po zbytek času přepínala na autopilota – čekajíc na závěrečné tutovky v čele s What You Know.

Profesionalitě umělců nelze nic vytknout, na druhou stranu mohl být perfekcionismus faktorem, který kapelu divákům poněkud odosobnil a nedovolil jí vymanit se z role „pouhého“ hitmakera. To společně se zvláštní, velmi proměnlivou atmosférou nutilo hledat spíše introvertní prožitky, které byly sice nezvyklé, nakonec ale dosti příjemné. Nenasávat atmosféru z okolí, tančit, jako by neexistovalo – a prožít si to sám pro sebe.

Info

Two Door Cinema Club (uk) + Blaenavon (uk)
22. 2. 2017, Kongresové centrum, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace