Články / Reporty

Italská poprava v Basementu – Brothers in Law

Italská poprava v Basementu – Brothers in Law

Pavla Slezáková | Články / Reporty | 19.04.2016

Jako svou první zastávku v rámci evropského turné si italští Brothers in Law vybrali pražský Basement Bar na Francouzské ulici (shodou okolností tu před třemi týdny dováděli jejich krajané ze Soviet Soviet). A letos vydanou desku Raise uvedli po boku tuzemské garážové trojice, která si říká Role. Nedělní večer tak měl kromě odpudivé předzvěsti pondělního pracovního dne taky mnohem příjemnější opar.

Kytary vpřed, tak by se dalo popsat představení supportujících Role. Na dvě kytary byl orientovaný celý set, bubeník usazený v pozadí pouze přisypával rytmus. Hoši vpředu vedli důvěrný dialog kytar a střídali se i na pozici vokálů. Ačkoli se předskokani ukázali ve velmi dobrém světle, všichni přítomní se už klepali na příchod Brothers in Law. Italští mustanzi z Pesara hráli ten večer hlavní roli, stejně jako očekávání, jestli dokážou přenést všechnu tu energii z nahrávky i do živé show. Nenasvědčovala tomu úvodní skladba Tear Apart, která je ve skutečnosti závěrečná a nejukočírovanější z alba Raise. S dalšími položkami setu však šly všechny pochybnosti stranou. Především Middle of Nowhere a Oh Sweet Song dokázaly vyždímat všechny emoce a v trojnásobné míře je vyplivnout zpět. Pokud předskokanům velely kytary, „bratrům“ poroučely bicí, které svou údernou přesností neskutečně vyplňovaly sklepní prostory. Kdyby to šlo, vyprodukovaná energie by sekala hlavy přítomným. Andrea Guagneli si bicími všechny podmanil, občasnými vokály pak zvládal i doplňovat hlavní zpěv. Giacomo Stolzini se schovával za podzemními vokály a melodickou kytarou, která byla nepostradatelná hlavně v klidnějších partech, a Lorenzo Musto basou freneticky prohluboval tíhu setu a nemínil přestat. Nebýt Basement Bar pod povrchem, jeho basa by si cestu dolů našla i tak. Ani Nicola Lampredi se s elektrikou příliš nepáral a každý zářez do strun zdvojil snahu ostrých bicích stát se gilotinou. Utéct nebylo kam. Po kompletním přehrání novinky neopomněli ani singly z předchozí Hard Times for Dreamers a na rozloučenou jeden přídavek.

Česko-italské kombinaci nechyběl žádný dílek, výsledné puzzle se pyšnilo vzácnou celistvostí. Výkonu Brothers in Law by nejlépe slušelo smeknout klobouk, ovšem pokud by po nedělním večeru někomu nějaká hlava zbyla.

Info

Brothers in Law (it) + Role (cz)
17. 4. 2016 Basement Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace