Články / Reporty

J. Bernardt - vousáč, co má šťávu

J. Bernardt - vousáč, co má šťávu

Anna Mašátová | Články / Reporty | 11.11.2017

"Nejlepší, co dali belgičtí Balthazar světu, jsou projekty J. Bernardt a Warhaus." Inu, dobrá, možná trochu otřepaný humor, nicméně pravdivý. Šikovní indierockeři měli možná nepopiratelný úspěch doma a stali se dobrým vývozním artiklem, o jejich nezapomenutelnosti ale nemůže být řeč.

Lépe si vedou projekty členů Balthazaru. Caveovským šarmem opentlení Warhaus Maartena Devolderea už se na zdejších pódiích několikrát předvedli, J. Bernardt, alter ego zpěváka Jinteho Depreze, si na českou premiéru počkal na letošní podzim, několik měsíců od vydání debutu Running Days. Během několika málo měsíců stihl Deprez vystoupení na řadě známých festivalů jako Dranouter, The Great Escape, Reeperbahn, bodoval také v žebříčcích prodejů na iTunes.

fotogalerie z koncertu zde

Deprezův projekt vznikal v domácím studiu v Ghentu, živě však vystupuje s bubeníkem Klaasem De Somerem a klávesákem Adriaanem Van de Veldem. Pozornost strhává zarostlý třicátník v kabátu proprietou, která se stává jeho poznávacím znamením, a i když publikum tvoří hlavně dívky, je třeba přiznat, že vizáž frontmana působí obecně. Když ještě přidá tanečky s paličkou na drum pad a zapěje “Calm down my love, when we play the soft and the rough”, publikum mu leží u nohou a z okouzlení v podstatě nevyjde. Přitažlivý mix indie popu, soulu a r’n’b s mazlivým vokálem, taková směska funguje na holky i kluky bez rozdílu, co píseň, to silný a zároveň dobře zapamatovatelný kousek. Wicked Streets či The Other Man jsou taháky, které si už teď prozpěvuje publikum slovo od slova, Deprez navíc umí s fanoušky pracovat, vydá se do hloučku pod pódiem, následně se vyhoupne s mikrofonem v ruce na barpult, showmanství má v krvi.

Deprezova kariéra je nastartovaná na výbornou. Dá se předpokládat, že v tak intimním prostoru, jako je Café V lese, vystoupil poprvé i naposledy a bylo by divu, kdybychom brzy nečetli J. Bernardt na plakátech velkých tuzemských festivalů.

Info

J. Bernardt (bel)
7. 11. 2017, Café V lese, Praha
Foto (c) Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace