Karolina Veselá | Články / Reporty | 01.11.2022
Koncertní šňůra Jacoba Colliera spojená s vydáním třetí desky jeho projektu Djesse byla covidem i dalšími okolnostmi odložená tak, až přijel Collier místo s kapelou sám. Změnil se také obsah koncertu a slibovanou Djesse vol. 3 nahradily pianové covery. Zklamání při čtení informačního mailu bylo nemalé, někteří vrátili koupené lístky. Nakonec se ale Sono Centrum v rámci podniku JazzFestBrno stejně vyprodalo a na umělce čekal dav nadšenců rozhodnutých si koncert bez ohledu na cokoliv užít.
Collier neztrácel čas a hned po oficiálním začátku doslova vběhl na scénu. Ne k nachystanému pianu a dalším nástrojům, ale přímo před lidi. Svým tělem udal rytmus, publikum rozdělil na sekce a rozdal role. To se tleskání, dupání a zpívání ochotně ujalo, přeci jenom na Collierových koncertech je potřeba s interakcí počítat. Umělec celý koncert zapojoval diváky do stavby písní, hyperaktivně pobíhal po scéně a snažil se ze všech v sále vytvořit jedno tepající těleso.
S výběrem písní vsadil tak trochu na jistotu, každý si přeci na koncertě rád zabrouká. Tady bylo dokonce žádoucí se do zpěvu opřít, a to hned v úvodní We Will Rock You. Zdá se to jako laciná volba, těžko se ale popisuje, jakým způsobem Collier skladby přetváří. Dokáže v nich totiž zachovat to ikonické, hitové, přidává ale něco ze sebe, obohacuje harmonii o nepředstavitelné postupy a pohrává si s melodií jako s plastelínou.
Po druhé skladbě Can’t Take My Eyes Off You hudebník vysvětlil, že dovézt celou kapelu do Brna bylo logisticky nemožné, jelikož tímto koncertem startuje šňůru, kterou potáhne až do Vánoc. Pokud v někom ještě přetrvávaly výčitky a pochybnosti, musely se rozplynout. Londýňan totiž neoplývá pouze absolutním sluchem a jedinečným talentem, ale také uvěřitelnou skromností a srdečností. Vše odpuštěno.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Zbytek koncertu se nesl v podobném duchu. Zazněly písně jako All at Sea, Fix You nebo Human Nature, také jeho autorské All I Need a The Sun Is in Your Eyes. Většina skladeb byla, jak tomu název nejnovějšího live alba napovídá, u piana, doprovázel se také na kytaru nebo harmonizér. Zážitek umocňoval až pokojíčkový zvuk vymazleného sálu, a jelikož byl zrovna Halloween, doplnil Collier svou tematickou košili a ponožky plyšovou dýní na hlavě, se kterou se objevil na první z přídavků.
Tím byla opět improvizovaná píseň s publikem, u které hudebník nepůsobil ani trochu křečovitě nebo afektovaně. Společné zpívání si užíval stejně jako nadšené publikum a celý večer by se dal shrnout do dvou slov – pure joy.
JazzFestBrno: Jacob Collier (us)
31. 10. 2022 Sono Centrum, Brno
foto © Tomáš Hála
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.