Články / Recenze

Jak být dojatý (Ennio Morricone)

Jak být dojatý (Ennio Morricone)

Davo Krstič | Články / Recenze | 28.05.2016

Kvůli povyku kolem spolupráce Quentina Tarantina s Enniem Morriconem na Osmi hrozných bohužel zapadlo, že legendární skladatel stihl v loňském roce složit a nahrát ještě další (a lepší) soundtrack k francouzskému filmu En mai, fais ce qu'il te plaît. Oscarové oslavy pak zase přehlušily informaci o prvním příspěvku neskutečně plodného Morriconeho pro rok 2016. Jmenuje se La corrispondenza a jde o hudbu k novému filmu Giuseppe Tornatoreho, režiséra, ve kterém Morricone našel svého nového Sergia Leoneho. Spolupráce trvající více než čtvrtstoletí už přinesla takové hudební skvosty jako Bio Ráj, Legenda o 1900 či Nejvyšší nabídka.

Pokud se snad někomu zdá, že Morricone seká soundtracky jak Baťa cvičky, získá v případě Tornatoreho filmů jistotu, že si skladatel dal na výsledku záležet a převládající rutinu (co naděláte, když máte na kontě hudbu ke stovkám filmů a váš rukopis je tak charakteristický) dokázal osvěžit. V případě Nejvyšší nabídky použil skleněnou harmoniku a překrývající se ženské vokály, většinu skladeb na nejnovějším soundtracku pak provází zvuk elektrické kytary. Do půvabné úvodní skladby La Casa Sul Lugo ještě nezasáhne, tam si vystačí romantický klavír s decentně přitakávajícími smyčci. Ale už v následující třináctiminutové Una Stella, Miliardi Di Stelle doprovází kytaristé Nanni Civitenga a Rocco Zifarelli jednoduchý a stále se opakující klavírní motiv způsobem, který evokuje Badalamentiho Twin Peaks.


Dokud se kytary drží v pozadí a přizvukují, je to příjemné zpestření, pokud ale dostanou hlavní prostor (Improvvisazione In Sol), zní to, jako by se na album vkradli slabší Pink Floyd nebo lepší Mike Oldfield. To pak člověk rád znovu ocení typického Morriconeho – melancholickou náladu, posmutnělé smyčce či thrillerové pasáže evokující filmy s Belmondem z přelomu 70. a 80. let. Předčasným vrcholem soundtracku je skladba Una Luce Spenta, v níž Morricone vytvořil neodolatelnou kombinaci smyčců, klavíru, kytary a sólových houslí Jiřího Hurníka (našinec je potěšen, hudbu opět nahrával Český národní symfonický orchestr).

U Morriconeho se už dávno nehovoří o revoluci či evoluci, maximálně tak o recyklaci. Ale pak si pustím La corrispondenza, na konci jsem dojatý a udiví mě – pokolikáté už –, že ta typická líbivá melancholie pořád zabírá.

Info

Ennio Morricone - La corrispondenza OST (Warner/Chappell, 2016)
www.itunes.apple.com/us/album/correspondence-la-corrispondenza/id1073070694

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...