Články / Recenze

Jak být dojatý (Ennio Morricone)

Jak být dojatý (Ennio Morricone)

Davo Krstič | Články / Recenze | 28.05.2016

Kvůli povyku kolem spolupráce Quentina Tarantina s Enniem Morriconem na Osmi hrozných bohužel zapadlo, že legendární skladatel stihl v loňském roce složit a nahrát ještě další (a lepší) soundtrack k francouzskému filmu En mai, fais ce qu'il te plaît. Oscarové oslavy pak zase přehlušily informaci o prvním příspěvku neskutečně plodného Morriconeho pro rok 2016. Jmenuje se La corrispondenza a jde o hudbu k novému filmu Giuseppe Tornatoreho, režiséra, ve kterém Morricone našel svého nového Sergia Leoneho. Spolupráce trvající více než čtvrtstoletí už přinesla takové hudební skvosty jako Bio Ráj, Legenda o 1900 či Nejvyšší nabídka.

Pokud se snad někomu zdá, že Morricone seká soundtracky jak Baťa cvičky, získá v případě Tornatoreho filmů jistotu, že si skladatel dal na výsledku záležet a převládající rutinu (co naděláte, když máte na kontě hudbu ke stovkám filmů a váš rukopis je tak charakteristický) dokázal osvěžit. V případě Nejvyšší nabídky použil skleněnou harmoniku a překrývající se ženské vokály, většinu skladeb na nejnovějším soundtracku pak provází zvuk elektrické kytary. Do půvabné úvodní skladby La Casa Sul Lugo ještě nezasáhne, tam si vystačí romantický klavír s decentně přitakávajícími smyčci. Ale už v následující třináctiminutové Una Stella, Miliardi Di Stelle doprovází kytaristé Nanni Civitenga a Rocco Zifarelli jednoduchý a stále se opakující klavírní motiv způsobem, který evokuje Badalamentiho Twin Peaks.


Dokud se kytary drží v pozadí a přizvukují, je to příjemné zpestření, pokud ale dostanou hlavní prostor (Improvvisazione In Sol), zní to, jako by se na album vkradli slabší Pink Floyd nebo lepší Mike Oldfield. To pak člověk rád znovu ocení typického Morriconeho – melancholickou náladu, posmutnělé smyčce či thrillerové pasáže evokující filmy s Belmondem z přelomu 70. a 80. let. Předčasným vrcholem soundtracku je skladba Una Luce Spenta, v níž Morricone vytvořil neodolatelnou kombinaci smyčců, klavíru, kytary a sólových houslí Jiřího Hurníka (našinec je potěšen, hudbu opět nahrával Český národní symfonický orchestr).

U Morriconeho se už dávno nehovoří o revoluci či evoluci, maximálně tak o recyklaci. Ale pak si pustím La corrispondenza, na konci jsem dojatý a udiví mě – pokolikáté už –, že ta typická líbivá melancholie pořád zabírá.

Info

Ennio Morricone - La corrispondenza OST (Warner/Chappell, 2016)
www.itunes.apple.com/us/album/correspondence-la-corrispondenza/id1073070694

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.