Davo Krstič | Články / Recenze | 28.05.2016
Kvůli povyku kolem spolupráce Quentina Tarantina s Enniem Morriconem na Osmi hrozných bohužel zapadlo, že legendární skladatel stihl v loňském roce složit a nahrát ještě další (a lepší) soundtrack k francouzskému filmu En mai, fais ce qu'il te plaît. Oscarové oslavy pak zase přehlušily informaci o prvním příspěvku neskutečně plodného Morriconeho pro rok 2016. Jmenuje se La corrispondenza a jde o hudbu k novému filmu Giuseppe Tornatoreho, režiséra, ve kterém Morricone našel svého nového Sergia Leoneho. Spolupráce trvající více než čtvrtstoletí už přinesla takové hudební skvosty jako Bio Ráj, Legenda o 1900 či Nejvyšší nabídka.
Pokud se snad někomu zdá, že Morricone seká soundtracky jak Baťa cvičky, získá v případě Tornatoreho filmů jistotu, že si skladatel dal na výsledku záležet a převládající rutinu (co naděláte, když máte na kontě hudbu ke stovkám filmů a váš rukopis je tak charakteristický) dokázal osvěžit. V případě Nejvyšší nabídky použil skleněnou harmoniku a překrývající se ženské vokály, většinu skladeb na nejnovějším soundtracku pak provází zvuk elektrické kytary. Do půvabné úvodní skladby La Casa Sul Lugo ještě nezasáhne, tam si vystačí romantický klavír s decentně přitakávajícími smyčci. Ale už v následující třináctiminutové Una Stella, Miliardi Di Stelle doprovází kytaristé Nanni Civitenga a Rocco Zifarelli jednoduchý a stále se opakující klavírní motiv způsobem, který evokuje Badalamentiho Twin Peaks.
Dokud se kytary drží v pozadí a přizvukují, je to příjemné zpestření, pokud ale dostanou hlavní prostor (Improvvisazione In Sol), zní to, jako by se na album vkradli slabší Pink Floyd nebo lepší Mike Oldfield. To pak člověk rád znovu ocení typického Morriconeho – melancholickou náladu, posmutnělé smyčce či thrillerové pasáže evokující filmy s Belmondem z přelomu 70. a 80. let. Předčasným vrcholem soundtracku je skladba Una Luce Spenta, v níž Morricone vytvořil neodolatelnou kombinaci smyčců, klavíru, kytary a sólových houslí Jiřího Hurníka (našinec je potěšen, hudbu opět nahrával Český národní symfonický orchestr).
U Morriconeho se už dávno nehovoří o revoluci či evoluci, maximálně tak o recyklaci. Ale pak si pustím La corrispondenza, na konci jsem dojatý a udiví mě – pokolikáté už –, že ta typická líbivá melancholie pořád zabírá.
Ennio Morricone - La corrispondenza OST (Warner/Chappell, 2016)
www.itunes.apple.com/us/album/correspondence-la-corrispondenza/id1073070694
Jiří Přivřel 04.03.2021
Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.
Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021
Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.
Filip Rabenseifner 23.02.2021
Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.
Jiří Přivřel 22.02.2021
Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.
Jakub Koumar 20.02.2021
V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.
Bibiána Hajdanyová 18.02.2021
Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.
Akana 13.02.2021
A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.
Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021
Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.
Adéla Polka 04.02.2021
Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.
Tomáš Kouřil 02.02.2021
Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.