Články / Recenze

Jak dospět v nádherném světě podle The Decemberists

Jak dospět v nádherném světě podle The Decemberists

Adam Hencze | Články / Recenze | 10.02.2015

OHODNOŤTE DESKU

Jsou to už čtyři roky, co se The Decemberists definitivně zbavili nálepky indie folkových nerdů, těch, co si mohli se zvukem dovolit prakticky cokoliv a fanoušci jim to s láskou sezobali. Hned první song z nové placky tohle zvláštně přervané období vystihuje a zpovídá se z těžkostí nabyté slávy, otazníkového vybočení a mnohých posluchačských zklamání. The King is Dead (2011) bylo v Americe folkovým zjevením, zahozením nálepek barokního popu a manifestem vyspělé kapely, která přesvědčila sebe i kritiku. Aktuální What a Terrible World, What a Beautiful World je pokračováním trendu, dospělejším, vážnějším, stále ovšem pevně svázaným v lyrických přirovnáních a v příbězích postav, bytostí žijících ve světě Colina Meloye. Ve světě, kam se už posedmé člověk zase rád vrátí.

Meloy přestal s psaním fantasy historek pro děti a vrátil se zpátky k muzice. Do jisté míry mu stále zůstala i ta vzletná roztomilost, spočívající ve vynalézavé hře s archaismy, folklórními příběhy v často úsměvných obratech. Jeho texty jsou tematicky široké, neotřelé a stejně jako na předchozích albech jsou i zde středobodem. Ostatní členové kapely jako by Colinův hlas podporovali a pouze s ním jamovali prostřednictvím dokonalých hlasových harmonií nebo nečekaných distorzovaných kytarových riffů. Specifický songwriting byl a je základním kamenem a hlavně trademarkem, na kterém Decemberists včele s bezchybným vokálem Colina Meloye staví vše ostatní.

Prvních deset minut alba vyšlapává cestu, kudy se noví Decemberists toulají. Po vyrovnání účtů minulosti přijde mohutný singalong se zlomem do Cavalry Captain, v níž posluchač ihned rozezná typický rukopis, jehož zachování je kvůli vážnějším motivům důležité. Vedle rodičovských výpovědí, masakru v Newtownu s projevy Baracka Obamy je najednou slyšet “I am the cavalry captain” a všechno do sebe zapadá. S každým dalším kouskem je slyšet snaha vycházející i z desky The King is Dead - vymanit se zaběhnuté roztomilosti, dospět. O to důležitější jsou všechny výlety do stanů řadových pěšáků americké občanské války, všecky ty sedmnáctileté nostalgie, lízání rozkroků a další táboráková melodramata - a i když v aranžích není nic extrémně překvapivého, obstojí samy o sobě. Nahrávka postupně směřuje k náladové lehkosti s občasnou depresivní exkurzí a z posluchačské horské dráhy vystupuje singl Make You Better, nejrockovější kousek ve svižném tempu s parádními harmoniemi Rachel Flotard a Kelly Hogan. Zvukově plný klimax vystřídá melancholický Lake Song a poté se dostaneme na dno v podobě Till the Water’s All Long Gone, která mollově uspí: „My tender rose, my limber rose, my slender loving daughter… oh my girl, oh my love I’ve lost you.” Tato změna se několikrát opakuje a utváří zatím nejtemnější desku americké formace.

What a Terrible World, What a Beautiful World má do alternativního výtvoru hravých outsiderů daleko, působí spíše jako zralá, kompaktní výpověď plná moderního folku s lyrickými přesahy ryze západních témat a historií plných lásky. Závěr je náladově šíleně kontrastní, deska končí mohutným optimismem v A Beginning Song - když ale poprvé zazní „… and oh my god, what a world you have made here, what a terrible world, what a beautiful world” (12-17-12) a dojde ke střelbě do dětí v prosincovém Connecticutu roku 2012, název alba najednou pohltí nesnesitelná hořkost. Stárnutí je přeci jen přirozený běh věcí, sérií komedií, kterou oslovujeme Živote.

Info

The Decemberists - What a Terrible World, What a Beautiful World (Capitol/Rough Trade, 2015)
www.decemberists.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace