Články / Reporty

Jak je důležité míti charisma (Intergalactic Lovers)

Jak je důležité míti charisma (Intergalactic Lovers)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.11.2017

Jméno kapely Intergalactic Lovers bude někomu znít spíš jako název počítačové hry, internetové seznamky anebo ujetého porno filmu. Existují však mnohem divnější jméno jako Limp Bizkit, Smashing Pumpkins, Elvis Hitler a mnoho dalších, o death metalu nemluvě. Americky znějící jméno Lee Anderson, které si jako pseudonym zvolil předskakující belgický písničkář Leander van het Groenewoud, je oproti tomu poněkud zaměnitelné. A zaměnitelnost bohužel charakterizuje i tvorbu tohohle muže s kytarou. Třicet minut ve společnosti jednoduše stavěných písní bylo v podstatě příjemných a člověk by si je vlastně i rád zopakoval, ale jen v případě náhodného setkání v kavárně, na ulici nebo v roli předskokana.

Od posledního vystoupení Intergalactic Lovers v Praze uběhly dva roky, od vydání posledního alba dokonce více než tři. Zpěvačka Lara Chedraoui si od té doby výrazně zkrátila vlasy, důležitější bylo ale vydání novinky Exhale. Ta poněkud ztrácí osobitý styl prvních dvou nahrávek, kterým slušely komorní, skoro až folkové aranže, a sází na bohatší instrumentaci s větším počtem elektronických nástrojů. Do setlistu však nové písně dobře pasovaly a oživovaly starší tvorbu, ze které už zbyly jen ty největší hity. Snad jedině konec koncertu působil nepromyšleně, když jako poslední píseň před přídavkem zazněla procítěná, ale trochu unylá River. Podobný pocit se opakoval i po návratu, kdy po největším hitu Northern Rd., který vyloženě svádí k tanci a zpěvu s kapelou, následovala závěrečná balada Bruises. Rozdováděné publikum v tu chvíli jen těžko přepínalo do rozjímavého módu.

fotogalerie z koncertu tady

Nejsilnější zbraní skupiny je krom chytlavých, ale nevtíravých melodií zpěvačka Lara Chedraoui. Její charisma daleko přesahuje velikost skromného Futura a podmanilo si všechny bez ohledu na pohlaví, když nejvýraznějším prvkem jejího vystupování jsou výrazové tance, které se učí asi jen na belgických a dánských diskotékách (vzpomeňme třeba J. Bernardta nebo MØ). Při pohledu na zpěvaččiny divnotance člověka až přepadaly myšlenky, jak by vypadala show, kdyby šlo imaginárním tlačítkem vypnout zvuk. To by bylo ale bylo dost nespravedlivé vůči jejímu hladivému, mírně zatřeném hlasu připomínajícímu např. PJ Harvey.

Odcházelo se s pocitem, že sychravý nedělní večer nemohl být lepší. Co na tom, že se chvílemi zvrhával ve večírek různě starých Belgičanů, kteří měli v publiku mírnou přesilu a propadali až hysterickému nadšení, když zpěvačka projevila ochotu s nimi komunikovat jejich rodnou řečí.

Info

Intergalactic Lovers (be), Lee Anderson (be)
12. 11. 2017, Futurum Music Bar, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.