Články / Reporty

Jak je důležité míti charisma (Intergalactic Lovers)

Jak je důležité míti charisma (Intergalactic Lovers)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 15.11.2017

Jméno kapely Intergalactic Lovers bude někomu znít spíš jako název počítačové hry, internetové seznamky anebo ujetého porno filmu. Existují však mnohem divnější jméno jako Limp Bizkit, Smashing Pumpkins, Elvis Hitler a mnoho dalších, o death metalu nemluvě. Americky znějící jméno Lee Anderson, které si jako pseudonym zvolil předskakující belgický písničkář Leander van het Groenewoud, je oproti tomu poněkud zaměnitelné. A zaměnitelnost bohužel charakterizuje i tvorbu tohohle muže s kytarou. Třicet minut ve společnosti jednoduše stavěných písní bylo v podstatě příjemných a člověk by si je vlastně i rád zopakoval, ale jen v případě náhodného setkání v kavárně, na ulici nebo v roli předskokana.

Od posledního vystoupení Intergalactic Lovers v Praze uběhly dva roky, od vydání posledního alba dokonce více než tři. Zpěvačka Lara Chedraoui si od té doby výrazně zkrátila vlasy, důležitější bylo ale vydání novinky Exhale. Ta poněkud ztrácí osobitý styl prvních dvou nahrávek, kterým slušely komorní, skoro až folkové aranže, a sází na bohatší instrumentaci s větším počtem elektronických nástrojů. Do setlistu však nové písně dobře pasovaly a oživovaly starší tvorbu, ze které už zbyly jen ty největší hity. Snad jedině konec koncertu působil nepromyšleně, když jako poslední píseň před přídavkem zazněla procítěná, ale trochu unylá River. Podobný pocit se opakoval i po návratu, kdy po největším hitu Northern Rd., který vyloženě svádí k tanci a zpěvu s kapelou, následovala závěrečná balada Bruises. Rozdováděné publikum v tu chvíli jen těžko přepínalo do rozjímavého módu.

fotogalerie z koncertu tady

Nejsilnější zbraní skupiny je krom chytlavých, ale nevtíravých melodií zpěvačka Lara Chedraoui. Její charisma daleko přesahuje velikost skromného Futura a podmanilo si všechny bez ohledu na pohlaví, když nejvýraznějším prvkem jejího vystupování jsou výrazové tance, které se učí asi jen na belgických a dánských diskotékách (vzpomeňme třeba J. Bernardta nebo MØ). Při pohledu na zpěvaččiny divnotance člověka až přepadaly myšlenky, jak by vypadala show, kdyby šlo imaginárním tlačítkem vypnout zvuk. To by bylo ale bylo dost nespravedlivé vůči jejímu hladivému, mírně zatřeném hlasu připomínajícímu např. PJ Harvey.

Odcházelo se s pocitem, že sychravý nedělní večer nemohl být lepší. Co na tom, že se chvílemi zvrhával ve večírek různě starých Belgičanů, kteří měli v publiku mírnou přesilu a propadali až hysterickému nadšení, když zpěvačka projevila ochotu s nimi komunikovat jejich rodnou řečí.

Info

Intergalactic Lovers (be), Lee Anderson (be)
12. 11. 2017, Futurum Music Bar, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.