Články / Recenze

Jak oslovit Anthraxem

Jak oslovit Anthraxem

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 11.04.2016

OHODNOŤTE DESKU

Tak se nám pomalu kompletují novinková alba „velké thrashové čtyřky“. Zatímco Slayer a Megadeth se snaživě vrací do minulosti a na Metallicu se stále čeká, Anthrax na novince For All Kings posunuli svůj zvuk a od ortodoxního thrashe ukročili k životaschopnějšímu stoner metalu. Svůj domovský žánr však úplně neodhodili, stále je na desce dost skladeb, které thrashovou dravost nezapřou (např. Evil Twin).

Mnohem zajímavější jsou však položky tracklistu, které jsou důkazem probíhající transformace. Úvodní You Gotta Believe, roztažená do epických sedmi a půl minut a uvozená orchestrálním – až filmovým – intrem, začíná ve vysokooktanovém nářezu, aby uprostřed zpomalila a v závěru se vrátila k žánrovým kořenům. Ortodoxní fanoušci Anthrax asi nebudou souhlasit, ale odklon od mladicky nevycválané, testosteronem nabité agresivity směrem k modernějšímu, v jádru klidnějšímu pojetí metalu kapele jenom prospěl. Anthrax nelze upřít schopnost napsat kvalitní skladbu: dovedou pracovat s jejím vnitřním napětím (vyvážená kombinace baladičnosti i nářezu v Blood Eagle Wings), proplétají rytmy a nálady, ale zároveň vědí, kdy přestat - vždy na vrcholu. Deska For All Kings je díky tomu dokonale kompaktní a zároveň hitová. Kupředu ji posouvá také kvalitní produkce, což, přiznejme si, trochu problém starších desek, zejména perfektně nazvučená rytmika a hutný, plný zvuk kytar.


Všechny výše uvedené thrashmetalové legendy se zaklínají tím, že na svých posledních deskách omládly. Ve skutečnosti se to však (zatím) povedlo jen Anthrax. Jejich novinka For All Kings totiž není jen nostalgickou vzpomínkou na nejslavnější období, Anthrax hledí vpřed a nebojí se vstřebávat moderní vlivy. Díky tomu mají šanci oslovit i mladší, klasickým thrashem nepolíbené publikum.

Info

Anthrax - For All Kings (Nuclear Blast, 2016)
www.anthrax.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.