Články / Recenze

Jak oslovit Anthraxem

Jak oslovit Anthraxem

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 11.04.2016

OHODNOŤTE DESKU

Tak se nám pomalu kompletují novinková alba „velké thrashové čtyřky“. Zatímco Slayer a Megadeth se snaživě vrací do minulosti a na Metallicu se stále čeká, Anthrax na novince For All Kings posunuli svůj zvuk a od ortodoxního thrashe ukročili k životaschopnějšímu stoner metalu. Svůj domovský žánr však úplně neodhodili, stále je na desce dost skladeb, které thrashovou dravost nezapřou (např. Evil Twin).

Mnohem zajímavější jsou však položky tracklistu, které jsou důkazem probíhající transformace. Úvodní You Gotta Believe, roztažená do epických sedmi a půl minut a uvozená orchestrálním – až filmovým – intrem, začíná ve vysokooktanovém nářezu, aby uprostřed zpomalila a v závěru se vrátila k žánrovým kořenům. Ortodoxní fanoušci Anthrax asi nebudou souhlasit, ale odklon od mladicky nevycválané, testosteronem nabité agresivity směrem k modernějšímu, v jádru klidnějšímu pojetí metalu kapele jenom prospěl. Anthrax nelze upřít schopnost napsat kvalitní skladbu: dovedou pracovat s jejím vnitřním napětím (vyvážená kombinace baladičnosti i nářezu v Blood Eagle Wings), proplétají rytmy a nálady, ale zároveň vědí, kdy přestat - vždy na vrcholu. Deska For All Kings je díky tomu dokonale kompaktní a zároveň hitová. Kupředu ji posouvá také kvalitní produkce, což, přiznejme si, trochu problém starších desek, zejména perfektně nazvučená rytmika a hutný, plný zvuk kytar.


Všechny výše uvedené thrashmetalové legendy se zaklínají tím, že na svých posledních deskách omládly. Ve skutečnosti se to však (zatím) povedlo jen Anthrax. Jejich novinka For All Kings totiž není jen nostalgickou vzpomínkou na nejslavnější období, Anthrax hledí vpřed a nebojí se vstřebávat moderní vlivy. Díky tomu mají šanci oslovit i mladší, klasickým thrashem nepolíbené publikum.

Info

Anthrax - For All Kings (Nuclear Blast, 2016)
www.anthrax.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...