Články / Reporty

Jak resuscitovat kapelu? Jiní a lepší Editors.

Jak resuscitovat kapelu? Jiní a lepší Editors.

Veronika Miksová | Články / Reporty | 09.10.2013

Začneme malým, genderově nevyváženým kvízem. Co uděláte, když zjistíte, že se do Prahy po pár letech vrací vaše birminghamská srdcovka Editors, a pak, že jste těhotné a že v době, kdy tu budou, už budete cvalík?

A) zodpovědná a obětavá matka – samozřejmě nepůjde, přece nenechá nenarozené dítě trpět v kouři a hluku
B) nevyrovnaná matka – rozhodne se, že nepůjde, pak třikrát změní názor, nakonec jde, ale trpí výčitkami, takže si to neužije ani za mák
C) spokojená matka = nejlepší matka – uvědomí si, že se drahnou dobu dostane tak maximálně na pískoviště a hrát jí k tomu bude kolovrátkový místní rozhlas. Obleče se tak, že to SKORO není poznat (hodně nohou), narovná vlasy, natře rtěnku, dá si střik a užije si předkapelu, Toma Smithe i poklonu u vstupu, že občanku přece po někom z tak spolehlivého média, jako je Full Moon, nechtějí.

Asi víte, kterou jsem zvolila já. A chápu všechny matky, které se mnou na pískovišti nebudou kamarádit. Ty ale naštěstí Full Moon nečtou... Dobíhám akorát na začátek předkapely, která je víc než milým překvapením. Belgičtí Balthazar se s tím nemažou a loví nás na udici jako lososa natěšeného na návnadu. Směs písničkářství, elektra, rocku, hip hopu, cingrlátek a houslí je doslova okouzlující. Naněkolikrát protažená gradace songu, jehož jméno neznám, se zakousne do útrob jako tasemnice. Chtělo by to samostatný koncert. Já vím, proč mám pro ty Belgičany slabost, to máte neodolatelný a zbytečně podceňovaný Brusel s nevytopenými kavárnami, otevřenými lidmi a vaflemi, Hooverphonic, Black Box Revelation a nečekanou pařbu s týpkama z královského vlámského divadla s lesbickým zakončením, která skončila vyhazovem z Archy. Kroť vzpomínky, matko. Hvězdy teprve přijdou.

Rychlé zvučení, přeskupování a škatulata. Polité kabelky a zadušené skoroděti. Dav zhoustl, ale k nedýchání to nebylo. Sešlo se celkem poučené publikum s vysokou mírou pomenších, ale namakaných Britů, vystylovaných Belgičanů a jednu od druhé zapalujících místňáků. Sama jsem zvědavá, jak budou znít, protože jiné to bude každopádně. Parta kolem frontmana Smithe se v posledním roce stačila rozejít s kytaristou Chrisem Urbanowiczem a přijmout do kapely dva nováčky. Justin Lockey "nahradil" Urbanowicze a Elliot Williams si stoupl ke klávesám a synťákům. Navíc nové album Weight of Your Love nezní ani jako nejvíc oblíbené první dvě desky, ani jako syrová a nepříliš úspěšná předposlední nahrávka, ze které se chytly tak maximálně Papillon a You Don´t Know Love. Rozhodně je přístupnější než její obskurně experimentální předchůdkyně.

A jsou tady. Do mlhy vbíhá celá parta na pozadí úvodního riffu z titulního songu The Weight, který hned vzápětí vyústí v hymnickou Sugar prozrazující Smithův obdiv k Arcade Fire, Depeche Mode a R.E.M. Podobně jako první singl alba, nepokrytě hitová A Ton of Love. Rychle v řadě následují věci ze starších alb, které v novém kabátě ne vždy fungují. Téměř nerozpoznatelná je slavná Smokers Outside the Hospital Doors, při které Smithe několikrát zradí hlas. Když zahlásí "I fucked up", je to ještě vtipné, ale pak se to stane znova... Vzpamatuju se až u Eat Raw Meat, která rozpohybuje celou Lucernu. Než se rozkoukáme, jsme za půlkou. Zdá se mi to, nebo kapela vždycky obživne hlavně při nových skladbách? Vlastě je to logické, hraje se vám líp, když od vás nečekají, že to bude znít jako minule, s Chrisem.

Publikum vře a my na pravé straně jsme rádi za komunikujícího, pořízkoidně stavěného Leetche. Formaldehyde, Two Hearted Spider, The Phone Book, Honesty i přídavková Nothing, při těch znějí Editors jako živoucí, sehraná a sevřená parta. U starších věcí, až na výjimky, jako zkameněliny. Ale chápu, publikum je chce. Mě by stačilo přehrát nové album včetně falsetové rozchodovky What Is This Thing Called Love, která se u recenzentů setkala s hustě negativním hodnocením. Asi si klucí z NME a Rolling Stone vybavili, jak by museli mít skříplé kulky, aby to vyzpívali. Tři přídavky už dávám vsedě, abych neporodila, a říkám si, jak ten náš kluk bude hudebně vzdělanej. Tunu lásky, aspoň tolik je třeba dát!

Info

Editors (uk)
6.10.2013, Lucerna Music Bar, Praha

Autorka provozuje blog VintageCut.

foto © Petr Klapper

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...