Články / Reporty

Jak resuscitovat kapelu? Jiní a lepší Editors.

Jak resuscitovat kapelu? Jiní a lepší Editors.

Veronika Miksová | Články / Reporty | 09.10.2013

Začneme malým, genderově nevyváženým kvízem. Co uděláte, když zjistíte, že se do Prahy po pár letech vrací vaše birminghamská srdcovka Editors, a pak, že jste těhotné a že v době, kdy tu budou, už budete cvalík?

A) zodpovědná a obětavá matka – samozřejmě nepůjde, přece nenechá nenarozené dítě trpět v kouři a hluku
B) nevyrovnaná matka – rozhodne se, že nepůjde, pak třikrát změní názor, nakonec jde, ale trpí výčitkami, takže si to neužije ani za mák
C) spokojená matka = nejlepší matka – uvědomí si, že se drahnou dobu dostane tak maximálně na pískoviště a hrát jí k tomu bude kolovrátkový místní rozhlas. Obleče se tak, že to SKORO není poznat (hodně nohou), narovná vlasy, natře rtěnku, dá si střik a užije si předkapelu, Toma Smithe i poklonu u vstupu, že občanku přece po někom z tak spolehlivého média, jako je Full Moon, nechtějí.

Asi víte, kterou jsem zvolila já. A chápu všechny matky, které se mnou na pískovišti nebudou kamarádit. Ty ale naštěstí Full Moon nečtou... Dobíhám akorát na začátek předkapely, která je víc než milým překvapením. Belgičtí Balthazar se s tím nemažou a loví nás na udici jako lososa natěšeného na návnadu. Směs písničkářství, elektra, rocku, hip hopu, cingrlátek a houslí je doslova okouzlující. Naněkolikrát protažená gradace songu, jehož jméno neznám, se zakousne do útrob jako tasemnice. Chtělo by to samostatný koncert. Já vím, proč mám pro ty Belgičany slabost, to máte neodolatelný a zbytečně podceňovaný Brusel s nevytopenými kavárnami, otevřenými lidmi a vaflemi, Hooverphonic, Black Box Revelation a nečekanou pařbu s týpkama z královského vlámského divadla s lesbickým zakončením, která skončila vyhazovem z Archy. Kroť vzpomínky, matko. Hvězdy teprve přijdou.

Rychlé zvučení, přeskupování a škatulata. Polité kabelky a zadušené skoroděti. Dav zhoustl, ale k nedýchání to nebylo. Sešlo se celkem poučené publikum s vysokou mírou pomenších, ale namakaných Britů, vystylovaných Belgičanů a jednu od druhé zapalujících místňáků. Sama jsem zvědavá, jak budou znít, protože jiné to bude každopádně. Parta kolem frontmana Smithe se v posledním roce stačila rozejít s kytaristou Chrisem Urbanowiczem a přijmout do kapely dva nováčky. Justin Lockey "nahradil" Urbanowicze a Elliot Williams si stoupl ke klávesám a synťákům. Navíc nové album Weight of Your Love nezní ani jako nejvíc oblíbené první dvě desky, ani jako syrová a nepříliš úspěšná předposlední nahrávka, ze které se chytly tak maximálně Papillon a You Don´t Know Love. Rozhodně je přístupnější než její obskurně experimentální předchůdkyně.

A jsou tady. Do mlhy vbíhá celá parta na pozadí úvodního riffu z titulního songu The Weight, který hned vzápětí vyústí v hymnickou Sugar prozrazující Smithův obdiv k Arcade Fire, Depeche Mode a R.E.M. Podobně jako první singl alba, nepokrytě hitová A Ton of Love. Rychle v řadě následují věci ze starších alb, které v novém kabátě ne vždy fungují. Téměř nerozpoznatelná je slavná Smokers Outside the Hospital Doors, při které Smithe několikrát zradí hlas. Když zahlásí "I fucked up", je to ještě vtipné, ale pak se to stane znova... Vzpamatuju se až u Eat Raw Meat, která rozpohybuje celou Lucernu. Než se rozkoukáme, jsme za půlkou. Zdá se mi to, nebo kapela vždycky obživne hlavně při nových skladbách? Vlastě je to logické, hraje se vám líp, když od vás nečekají, že to bude znít jako minule, s Chrisem.

Publikum vře a my na pravé straně jsme rádi za komunikujícího, pořízkoidně stavěného Leetche. Formaldehyde, Two Hearted Spider, The Phone Book, Honesty i přídavková Nothing, při těch znějí Editors jako živoucí, sehraná a sevřená parta. U starších věcí, až na výjimky, jako zkameněliny. Ale chápu, publikum je chce. Mě by stačilo přehrát nové album včetně falsetové rozchodovky What Is This Thing Called Love, která se u recenzentů setkala s hustě negativním hodnocením. Asi si klucí z NME a Rolling Stone vybavili, jak by museli mít skříplé kulky, aby to vyzpívali. Tři přídavky už dávám vsedě, abych neporodila, a říkám si, jak ten náš kluk bude hudebně vzdělanej. Tunu lásky, aspoň tolik je třeba dát!

Info

Editors (uk)
6.10.2013, Lucerna Music Bar, Praha

Autorka provozuje blog VintageCut.

foto © Petr Klapper

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace