Články / Recenze

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel | Články / Recenze | 01.11.2020

Americká kapela The National je na hudební scéně dvacet let a za tu dobu vydala osm alb. Její zpěvák Matt Berninger, kterému bude co nevidět padesát, se přitom nebránil spolupráci i s jinými hudebníky mimo domovskou kapelu. Jeho podmanivý baryton je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Tak možná Berninger naznal, původní ambice však nebyly vysoké. S úmyslem natočit album coververzí oblíbených písní se obrátil na všestranného producenta Bookera T. Jonese, jinak také soulového a R&B skladatele. Důvod byl prostý. O generaci starší Jones v roce 1978 produkoval album Stardust od Willieho Nelsona, na kterém countryová legenda přehrála písně jiných autorů. Hvězdný prach se Berningerovi, který Nelsonovu nahrávku poslouchal jako malý se svým otcem, usadil v paměti. Proč by to nemohlo zafungovat i po čtyřiceti letech? Několik coververzí ve studiu nakonec nejspíše vzniklo, Jones však Berningera popichoval k tomu, aby otevřel šuplík s vlastními skladbami a právě ty nakonec skončily na aktuální desce Serpentine Prison.

Rozjezd je pozvolný. První dvě skladby My Eyes Are T-Shirts a Distant Axis jen dokonale splňují to, co bychom od Berningera čekali, nic míň, nic víc. Berningerův podmanivý hlas dokáže po delší době nudit, to ale není případ jeho sólovky. Ze všech skladeb posluchače rozhýbe sice jen jediná, One More Second (taneční kreace předvádí i Berninger ve videoklipu), zbytek je spíše určen k soustředěnému poslechu v křesle. Berninger do něj usadí v Loved So Little, ve které zní jako desperát. V Oh Dearie jeho hlas zhrubne a může tak připomenout Cohenovo deklamování v You Want It Darker. V Collar of Your Shirt se pro změnu pohybuje v nezvykle vyšších hlasových rejstřících. Mezitím si jde v duetu Silver Springs s Gail Ann Dorsey naproti a setkávají se „… somewhere right now in the dandelions“. Ne vždy to přeci musí skončit „… where the wild roses grow“. Vrcholy představují písně Take Me Out of Town a All For Nothing. Obě otevírá jednoduchý klavírní motiv, který postupně graduje do téměř orchestrálního zvuku. Ruku v ruce s tím i sólový zpěv přibírá další hlasy a All For Nothing končí sborově. Krása v jednoduchosti. K tomu osobní, částečně sebelítostivé texty, s nimiž se lze snadno identifikovat.

Ve většině skladeb je slyšet Jonesovu jemnou hru na hammondky, které dodávají hřejivý zvuk. Nestrhávají však pozornost na sebe, slouží celku. Totéž platí o přispění všech ostatních spoluhráčů a hostů, kteří studiem prošli, a nebylo jich málo. Namátkou houslista a zpěvák Andrew Bird nebo zmíněná zpěvačka a basistka Gail Ann Dorsey známá spoluprací s Davidem Bowiem. Malíř Michael Carson je pak autorem Berningerova portrétu na přebalu desky.

Album osloví nejen věrné, ale i pochybovačné posluchače The National. Jednotlivé písně si berou z různých žánrů, od rockových balad přes country až k soulu, který má Booker T. Jones v krvi. Bez ohledu na škatulkování vznikla pod jeho producentským dohledem pestrá kolekce krásných písní, které se vzpírají nálepce indie. Tohle je (nebo kéž by byla) mainstreamová záležitost. Asi už se od Berningera nedočkáme rockových pecek jako Mr. November, ale to od něj snad už nikdo nečeká. Pokud se za melancholickým sebezpytováním v textech projevila prodělaná krize středního věku, vypořádal se s ní bravurně. Matt Berninger zraje jak víno, které by se k jeho písním mělo podávat.

Info

Matt Berninger - Serpentine Prison (Concord Records, 2020)
album na Spotify

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace