Články / Recenze

Jak vyleštit srdce? (Ought)

Jak vyleštit srdce? (Ought)

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 21.05.2018

OHODNOŤTE DESKU

Již první klávesové akordy v úvodní Into the Sea naznačují, že se Ought vydali novým směrem – Room Inside the World je nejvyleštěnější deska, kterou tahle kanadská postpunková kapela kdy nahrála. Možná za tím stojí i spolupráce s větším indie labelem Merge, ke kterému přešla od kanadského Constellation. Frontman Tim Darcy ale hovoří o záměru vytvořit opravdu „studiovou“ nahrávku. Předtím se jejich hudba rodila rychle, během jamování o volné chvilce, tentokrát si Ought udělali digitální moodboard a šířili mezi sebou i na dálku nejrůznější inspirace a nápady, novou desku kompletovali jako mozaiku, promýšleli a dolaďovali každý detail.

Nejvíc se pečlivá práce odrazila na dynamice skladeb: téměř každá z nich těší zajímavým přechodem, ve kterém se sofistikovaně mění rytmy a nálady. Zvuk je tady mnohem čistší, špinavé přetížené kytary se uklidnily a do popředí vystoupil objemný a melodický Darcyho zpěv, který tentokrát odhaluje až nečekané hloubky. Od syrového a tvrdého zvuku předchozí nahrávky Sun Coming Down se Ought posunuli do new wave prostorů. Postpunk je na Room Inside the World úplně jiný: zamyšlený, vyrovnaný, melodický. Právě v takovém duchu se nesou první tři písničky, pak ale následuje rafinovaný radiový hit These 3 Things dokreslený smyčci, bicí mašinou a „tleskajícími“ perkusemi. Desire pak vybočuje z celé tvorby Ought nejvíc: díky zpěvu a lehkému soulovému nádechu zní jako balada od Dexys Midnight Runners. Sám Darcy však za nejpřekvapivější věc na desce považuje klidnou až ukolébavkovou skladbu Brief Shield; skupina prý ze začátku vůbec nechtěla vytvořit něco tak jemného.

V některých momentech album uchvacuje. Například tím, jak se lenivý valčík Take Everything pomalu roztáčí v hlučný krautrock a pak se vrací zpět. Into the Sea si pohrává s rytmy a přímočará postpunková Disafectation se v prostředku zasekává a znervózňuje synkopami kláves a kytar. Svěží přístup k žánru i zvuková pestrost si určitě zaslouží pozornost i pochvalu, žádná srdeční rána se nerozevře a žádná tvůrčí (ani ničivá) energie se neprobudí. Zdá se, že se Ought nechali unést leštěním nových písniček natolik, že omylem setřeli i jejich emoční vrstvu.

Info

Ought – Room Inside the World (Merge, 2018)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.