Články / Recenze

Jak vyleštit srdce? (Ought)

Jak vyleštit srdce? (Ought)

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 21.05.2018

OHODNOŤTE DESKU

Již první klávesové akordy v úvodní Into the Sea naznačují, že se Ought vydali novým směrem – Room Inside the World je nejvyleštěnější deska, kterou tahle kanadská postpunková kapela kdy nahrála. Možná za tím stojí i spolupráce s větším indie labelem Merge, ke kterému přešla od kanadského Constellation. Frontman Tim Darcy ale hovoří o záměru vytvořit opravdu „studiovou“ nahrávku. Předtím se jejich hudba rodila rychle, během jamování o volné chvilce, tentokrát si Ought udělali digitální moodboard a šířili mezi sebou i na dálku nejrůznější inspirace a nápady, novou desku kompletovali jako mozaiku, promýšleli a dolaďovali každý detail.

Nejvíc se pečlivá práce odrazila na dynamice skladeb: téměř každá z nich těší zajímavým přechodem, ve kterém se sofistikovaně mění rytmy a nálady. Zvuk je tady mnohem čistší, špinavé přetížené kytary se uklidnily a do popředí vystoupil objemný a melodický Darcyho zpěv, který tentokrát odhaluje až nečekané hloubky. Od syrového a tvrdého zvuku předchozí nahrávky Sun Coming Down se Ought posunuli do new wave prostorů. Postpunk je na Room Inside the World úplně jiný: zamyšlený, vyrovnaný, melodický. Právě v takovém duchu se nesou první tři písničky, pak ale následuje rafinovaný radiový hit These 3 Things dokreslený smyčci, bicí mašinou a „tleskajícími“ perkusemi. Desire pak vybočuje z celé tvorby Ought nejvíc: díky zpěvu a lehkému soulovému nádechu zní jako balada od Dexys Midnight Runners. Sám Darcy však za nejpřekvapivější věc na desce považuje klidnou až ukolébavkovou skladbu Brief Shield; skupina prý ze začátku vůbec nechtěla vytvořit něco tak jemného.

V některých momentech album uchvacuje. Například tím, jak se lenivý valčík Take Everything pomalu roztáčí v hlučný krautrock a pak se vrací zpět. Into the Sea si pohrává s rytmy a přímočará postpunková Disafectation se v prostředku zasekává a znervózňuje synkopami kláves a kytar. Svěží přístup k žánru i zvuková pestrost si určitě zaslouží pozornost i pochvalu, žádná srdeční rána se nerozevře a žádná tvůrčí (ani ničivá) energie se neprobudí. Zdá se, že se Ought nechali unést leštěním nových písniček natolik, že omylem setřeli i jejich emoční vrstvu.

Info

Ought – Room Inside the World (Merge, 2018)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?