Články / Recenze

Jakmile se téma změní na instagramy

Jakmile se téma změní na instagramy

Adam Hencze | Články / Recenze | 26.10.2012

Povaha Amandy Palmer a její vystupování se dá vyložit mnoha způsoby. Bohémství, exhibicionismus, bisexualita, ale i pozérství, vypočítavost nebo pokrytectví. Co ale taky čekat od holky z Dresden Dolls, která se rozhodla, že ji to samotnou už nebaví, a naverbovala k sobě celou bandu, kterou představuje Grand Theft Orchestra a se kterou se jí letos na Kickstarteru podařilo od milujících fanoušků vyškemrat něco málo přes neskutečný milion dolarů. Finální výtvor v podobě patnácti stop alba Theatre Is Evil stojí někde mezi skvěle aranžovaným výstřelem do řad kritiků a poplatným kýčem, který spoustu fandů zklame. Talent a nápaditost se za peníze nekoupí, naštěstí Amandin smysl pro smrtelně chytlavé melodie a skvělé zvukové stavby se nikam neztratil a zábavná jízda je to tak od začátku do konce.

Hovořit o odklonu v tvorbě má svoje opodstatnění – téměř půlka alba zní jako popík se syntezátory z minulého století, který vyvolává zklamání z nedostatku inovací. Typickým příkladem je mohutný úvod Smile (Pictures or It Didn't Happen), mohutný pomalý pop, který se masivně vrství a graduje. Úsměv ale brzo přejde, Amanda je totiž až nepříjemně konvenční – to se naštěstí netýká textů, ve kterých jako obvykle exceluje. Těžko říct, jestli by bylo vhodné nechat některé písně ještě uzrát nebo jestli bylo Amandino okolí nebo ona sama tak hudebně vysávaná. Rozsah nálad není příliš široký, ačkoliv motivů je nepřeberná spousta. Když už se přeci jen na nějakou tu baladu dostane, nejde do hloubky a zpěvačce ji lze jen těžko uvěřit. To už jsou intenzivnější její experimenty s „magickým ukulele“, tyhle songy jsou povedené. Ale taky jsou od Radiohead.

Na opačném pólu to funguje velmi dobře. Jakmile se téma změní na instagramy, mrtvé rybičky, spacáky v kamenných hrobkách, nabíjení telefonů a blowjoby, vše je ve správných kolejích. Samozřejmě že jde o povrchní provokace, kterými popichuje a láká k dalším poslechům, k dalším významům, vrstvám a pocitům. Vypalovačky mají sílu ve všech ohledech a nejvíc opět ve hře se slovy, která je vzhledem k image umělkyně nejuvěřitelnější. Začátek stopáže je nakopávající a zvláštním způsobem míchá celou škálu hudebních prvků několika předchozích dekád s vkusnými popovými aranžmá. Ať už je to PJ Harvey nebo blinkovská Want It Back. (V klipu k téhle písni ukazuje mimochodem „už opravdu všechno“, je tedy otázkou, kam zajde příště.)

Albu dochází dech v druhé půli, jako by Amanda vystřílela nápady a budget do prvních sedmi songů, které jsou symbolicky oddělené „A Grand Theft Intermission“. Zvuky se opakují a některé elektronické výstřelky jsou přijatelné jen se zvednutým obočím. Pořád tu jsou ale kousky, které dokáží svou pointou mrazivě překvapit (The Bed Song), nebo zasněné popové balady, které kromě jiného dají vyniknout jejímu hlasovému rozsahu (Bottom Feeder). I přes kvalitativní rozdíly je výsledek ucelený a náladově vyvážený. Zpěvačka má na fanoušky velké štěstí, exhibicionismus smíchaný s talentem a nevšední krásou se dnes počítají. A kdo jiný než právě její fanoušek by si koupil album, za nějž už jednou zaplatil.

Amanda Palmer má neobyčejný talent dělat si s posluchačem co chce. Jde o textově nejoriginálnějšího popového umělce, který si nepouští nikoho k tělu, zároveň ale tělo ukazuje v celé své kráse. Protipóly se proplétají celou její tvorbou a poslední album není výjimkou, a i když myšlenka na dvakrát koupené album může vypadat ironicky, zkuste proniknout pod první plán. Zkuste proniknout k ukrytým významům, ke kritice vydavatelství a snad i všech lidí, kteří se motají okolo. Zabít není tak těžké, ublížení je ta nejtěžší část. Za ty prachy to nakonec asi opravdu stálo.

Info

Amanda Palmer – Theatre Is Evil (8 Ft. Records, 2012)
živě 29. 10. 2012 @ Palác Akropolis, Praha
www.amandapalmer.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.