Články / Reporty

Jako poprvé, jako naposledy (The Ex)

Jako poprvé, jako naposledy (The Ex)

Akana | Články / Reporty | 20.10.2018

Znaje dlouhá léta pouze jméno a přibližné žánrové zařazení (postpunk? alternativa?), poprvé jsem na holandskou čtveřici The Ex natrefil až v roce 2011, a to víceméně náhodou skrze svou zálibu ve world music. Na festivalu Respect tehdy doprovázeli ethiojazzovou legendu, saxofonistu Getatchewa Mekuryu. Byla to láska na první poslech, vlastně jsem byl jejich už díky pouhému náznaku té surové energie během zvukové zkoušky. Následovalo sbližování s dostupnými nahrávkami, mlácení se do hlavy „proč jsem je neobjevil dřív“ (původního dlouholetého vokalistu G. W. Soka, který kapelu opustil v roce 2009, tudíž živě nepamatuji) a po čtyřech letech další přímé setkání, tentokrát v doprovodu poloviny dechového kvarteta Brass Unbound. Z okouzleného fanouška se stal fanoušek skalní, který už letos 18. října v Akropoli nemohl chybět.

The Ex měli vždycky rádi výzvy ve formě nejrůznějších kolaborací. V jejich znamení byly oba zmíněné koncerty, tentokrát však, vybaveni po osmi letech čerstvou studiovou deskou 27 Passports, přede mnou stanuli The Ex konečně jen sami za sebe. Holá kostra jejich současné podoby, esence čtyřicet let vyzrávající zvukové palety, ovšem podaná s takovou zarputilostí a zároveň hravostí, jako by do toho šli poprvé, nebo naposledy. Padesátiletí kluci a děvče, u nichž ani na chvíli nepochybujete, že právě tohle je pořád baví ze všeho nejvíc. A dokážou tím nakazit všechny v sále, protože takový randál v tak málo lidech (co můžou mít všichni ve čtvrtek večer lepšího na práci?) už jsem dlouho nezažil. Ale je pravda, že něco podobného jsem hlásil už po minulém vystoupení s Brass Unbound, takže vlastně žádné překvápko, spíš jen krátká paměť.

fotogalerie z koncertu zde

Už během úvodní This Car Is My Guest z nového alba rozkmitala kapela všechny písty naplno. Arnold de Boer a Katherina Bornefeld měli na starosti ukotvení celého stroje v prostoročasu, první náruživým ale soustředěným vokálem a rytmickými kytarovými figurami, druhá nešlechtěnou, ale spolehlivou kanonádou bicích a ve dvou případech rovněž zpěvem. Kytaristé Andy Moor a Terrie Hessels pak buď spoluvytvářeli ten hypnotický, gradující proud překrývajících se riffů a motivů nebo se z něho vrhali do divokých noiseových a freejazzových výpadů. Vizuálním králem večera (beze stopy exhibicionismu) byl opět propocený Hessels, jehož kývavé pohupování v těžkých bagančatech a neortodoxní kytarové techniky se nemohou omrzet. Ani do strun zběsile třískající Moor však nezůstával pozadu. Jedním z vrcholných momentů pak byl pohled na Moora s de Boerem, jak čelem k sobě šponují kontrapunktické kytarové vyhrávky, zatímco Hessels extaticky drhne struny svého nástroje o hranu pódia.

Když po osmi letech vydáte nový studiový materiál, dá se čekat, že ho budete hrát hodně a s chutí. The Ex koncert na písních z alba 27 Passports postavili a odtajnili veškerý jejich potenciál, který snad na nahrávce (jakkoli skvělé) mohl zůstat skrytý. Neřekl bych například, v jaké hlukové inferno se může zvrhnout chytlavá Soon All Cities, i když k tomu její globalizačně apokalyptické téma („I foresee we're all gonna drown“) vybízí. Báječně ovšem fungovaly i další: etiopskými inspiracemi ovanutá The Heart Conductor, temně valivá Piecemeal, řinčící monolit New Blank Document i Katherinou Bornefeld odzpívaná Birth.

Všichni tak nějak akceptujeme tu hru na přídavky tvářící se jako spontánní dárek navíc. Rádi nabýváme dojmu, že jsme si je skutečně vynutili my, diváci. Ale zatímco na první dva se kapela vrátila až nečekaně rychle, a tudíž evidentně podle plánu, nic bych za to nedal, že ten třetí a poslední jsme si opravdu poctivě vytleskali, vypískali a vyřvali. Šťastní a vyšťavení muzikanti na pódiu, stejně blažené publikum pod ním, o tom to je. A já přemýšlím, na jaký stupeň fanouškovství jsem se po okouzleném a skalním dostal tentokrát.

Info

The Ex (nl)
18. 10. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Chyba jako náznak změny: Galerie Průchod nekončí

Minka Dočkalová 11.03.2021

Umělci byli konfrontováni s tím, jak jednoduché je dostat se z rubriky Kultura do sekce Zločiny a soudy - prostřednictvím této situace na vlastní kůži prověřili vratkou hranici mediálního prostoru.

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace