Články / Reporty

Jakob a kolektivní vědomí post-rocku

Jakob a kolektivní vědomí post-rocku

keša | Články / Reporty | 15.05.2015

Pokud nepřijde Jakob k vám, musíte vy k Jakobovi nebo mu alespoň naproti. A do Varšavy je to přece jen blíž než na jeho rodný Nový Zéland. Jakob se Čechám, nevím proč, vyhnuli obloukem.

Vlakem tam a zpátky na otočku, do klubu Hydrozagadka, cihlové baráky ve dvoře, kde jsou tři hospody a hostel. Na dvoře palety k sezení, zaplněno. Perfektní místo, kde takové najdu u nás? Večírek uvádí domácí Moonglass, kapela sestavená z trosek polských post-rockáren, mimo jiné i ze slavnějších Tides of Nebula. Pedalboardy, samply, obří aparát, svítící mikrofon, emoflanelka, podholené vlasy. Výsledný zvuk připomíná Chinaski, kteří si právě koupili delay pedál. Kluci pravděpodobně usilují o zařazení na playlist Evropy 2, stačí jeden a půl songu a odcházím ven, kam je to bohužel taky slyšet. Už vím, proč je dnes post-rock sprosté slovo.

Otočka o 180 stupňů - trio Jakob. Startují vypalovačkou Pneumonic z jejich nejlepší desky Solace, které vévodí chrochtavá basa, kytara je klávesama a bicí navozují stav hypnózy. Rockové nástroje užité nerockově. Jde o trans, který nemá se škatulkou trance nic společného, ale pojmenovat to jinak nelze. Kytara v průběhu setu sílí, kytarista vrství plochy na sebe ve smyčkách, basa jde od vybrnkávání až k podlaze a bicí předou riffy v opakujících se patternech. Tělem a duší kapely je pomyslný čtvrtý nástroj kapely, Dynamika. Jakob projedou všemi obdobími, dostává se i na poslední album Sines, které funguje naživo stejně dobře jako skladby starší, byť deska už nic nového nepřinesla a je spíš zacyklena v objeveném. V poločase, při hitovce Malachite, poprvé zavírám oči. Už se nepotřebuju dívat na muzikanty, zrak ten rituál ruší. Je jedno, jestli stojím před pódiem, nebo na konci davu, vidět už není třeba a do konce setu se to nezmění. Dav kolem je unášen stejně.

Jakob definují post-rock. Jsou mu nejvěrnější kapelou, beze všech těch pidlikaček, přehnaných emo gest a důležitých vyznání. I když slovo post-rock vyslovuju posledních pár let s ostychem, po koncertě Jakob je jasné, že někteří se ho pořád statečně drží a mají proč. Pokud Jakob nepřijede k vám, musíte vy k Jakobovi. Ať to bude kdekoli.

Info

Jakob (nl) + Moonglass (pl)
9. 5. 2015, Hydrozagadka, Varšava
foto © Lazarroni

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace