Články / Rozhovory

Jakub Dědina: Říkám tomu hudba na večírky a k zametání

Jakub Dědina: Říkám tomu hudba na večírky a k zametání

Kristyna Baloghova | Články / Rozhovory | 11.06.2023

Když se v Čechách řekne Dědina, každý milovník country si představí Václava Dědinu z Banjo Bandu Ivana Mládka. V Xalapě, hlavním městě mexického státu Veracruz, toto jméno bude znít povědomě spíš příznivcům jazzu a vážné hudby. Trombonista Jakub Dědina, Václavův syn, je totiž jedním ze dvou vynikajících českých hudebníků, kteří naši zemi reprezentují v místním symfonickém orchestru. Kromě toho je rovněž jednou z prominentních osobností xalapské jazzové scény. V jazzových klubech, kde často hraje vlastní skladby, ho ovšem neuslyšíte hrát pouze na trombon, ale též na prehispanický hudební nástroj zvaný caracola, s nímž před nedávnem nahrál nové EP Caracol Beat.


Tvůj otec hraje na tubu, jak ses ty dostal zrovna k trombonu?
Začal jsem na něj hrát, když jsem byl malý kluk, a přivedl mě k tomu samozřejmě táta. Jednoho dne mi dal do ruky eufonium, což je v podstatě malá tuba, a řekl: „Já hraju na velkou tubu, ty budeš hrát na malou.”

Tvůj syn hraje na housle. Myslíš, že bude pokračovat v rodinné tradici a stane se profesionálním hudebníkem?
Syna jsem jako malého dal na housle právě proto, že kdyby se chtěl hudbě věnovat profesionálně, jako houslista bude mít větší uplatnění, protože těch je v orchestru víc než trombonistů. Nicméně už nechce být muzikant, ale architekt. Chce se věnovat něčemu jinému než já, chce si jít vlastní cestou, a to si myslím, že je v pořádku.

Když už jsme zmínili tvého tátu, byl pro tebe vzorem? Poslouchal jsi jako malý jeho písničky a koukal na Čundrkántryšou?
Jako hudební vzor jsem ho rozhodně měl, ale když jsem byl malý, tak Čundrkántryšou ještě nebyla. Jeho písničky jsem samozřejmě poslouchal, akorát mi vadilo, že moc nebyl doma, protože pořád jezdil po koncertech. Ted´je mu osmdesát a s Ivanem Mládkem pořád jezdí.

Ty jsi taky nezůstal doma. Teď hraješ druhý trombon v Orquesta Sinfónica de Xalapa (dále OSX). Jak ses dostal do Mexika?
Studoval jsem ve Spojených státech, na univerzitě v Novém Mexiku, a když jsem skončil školu, tak jsem hledal práci. Jeden můj nynější kolega mi řekl, že v Mexiku, někde v Xalapě, což jsem tenkrát vůbec nevěděl, kde je, bude konkurs, tak jsem se rozhodl na něj jet. Vzpomínám si, že jsem tehdy ve Veracruz vystoupil z letadla na ranvej a po ní lezla osmdesáticentimetrová „ještěrka”. Tehdy jsem ještě nevěděl, že leguán je obvyklá místní fauna, takže jsem se zhrozil a říkal si: „proboha, kde to jsem?” A nakonec jsem rád. OSX je nejstarší symfonický orchestr v Mexiku a jeden z nejlepších. Je složen z vynikajících hudebníků a je to výborná spolupráce.


V OSX hraješ už přes dvacet let, jako její člen jsi měl možnost spolupracovat s řadou špičkových hudebníků z celého světa. S kým se ti to líbilo nejvíc?
Bylo jich tolik, že je těžké vybrat jen jednoho, loni tu například byl světoznámý český cellista Jiří Bárta. Každopádně největší zážitek byl asi Pavarotti, se kterým jsme před pár lety hráli, když orchestr slavil pětasedmdesáté výročí. Za pár let budeme slavit stovku, tak se těším, kdo přijede tentokrát.

V Xalapě, přestože je to poměrně malé město, je kromě symfonického orchestru na světové úrovni aktivní a kvalitní jazzová scéna, plná vynikajících muzikantů, jak z Mexika, tak ze zahraničí.
To je pravda. V Xalapě je hodně klasických hudebníků, taky se tu teď na Universidad Veracruzana otevřela jazzová škola, na které učím. Takže jazzová scéna je tu velmi aktivní. Když přijede nějaký známý z Česka, vždycky ho vezmu do klubu Cauz, kde je k vidění to nejlepší z místního jazzu. Kromě toho, že tam často hraje Xalapa Jazz Orchestra, big band, ve kterém jsem sám dlouho hrál, tam má koncerty i spousta menších skupin složených z výborných domácích hudebníků, jako třeba Edgar Dorantes nebo kolega z OSX, polský kontrabasista Andrzei Dechnik. Vlastní hudbu tu neskládáme jen my, co se jí věnujeme už dlouho, ale i mnoho pokročilejších, nadaných žáků z naší školy.

Když jsme u vlastní tvorby: loni OSX uvedla tvůj jazzový koncert pro trombon a orchestr. Jaké bylo pracovat s orchestrem jako sólista a jako skladatel?
Bylo to úžasné, ale taky hodně stresující. Normálně hraju druhý pozoun a sedím až v předposlední řadě, takže být jako sólista úplně vepředu byla zcela jiná zkušenost. Hlavně to byly nervy, protože to byla moje skladba. Dobře to ale dopadlo. Teď jen doufám, že jiní trombonisti budou chtít ten můj koncert hrát a bude je bavit. Zaranžoval jsem ho pro různé soubory, jako trombonový kvartet nebo sólo trombon s pianem.

Plánuješ se dál věnovat vlastní tvorbě v oblasti vážné hudby?
Možná. Rozhodně by mě to bavilo, ale napsat koncert je časově dost náročné. Když píšeš pro jazzový kvartet, máš skladbu za půl hodiny hotovou, ale v symfonickém orchestru je tolik nástrojů, že trvá opravdu dlouho skladbu pro všechny rozepsat. Tehdy jsem se k tomu dostal v podstatě jen proto, že vypukla pandemie covidu a zrušily se všechny koncerty, takže místo chození do práce jsem byl doma a skládal. I tak mi trvalo rok koncert napsat. Svým způsobem bylo štěstí, že pandemie trvala tak dlouho, jinak bych na podobné dílo nejspíš neměl čas.

OSX hraje poměrně často české skladatele. Před pár lety jste hráli Mou Vlast od Smetany a na Dvořákovi jsem byla dokonce několikrát. Je to náhoda nebo české skladatele v orchestru propaguješ?
Náhoda to rozhodně není. Jednak spousta českých skladatelů, obzvlášť Dvořák, jsou známí a oblíbení po celém světě. A druhak máme nového vynikajícího dirigenta, Martina Lebela, je Francouz, ale shodou okolností pracoval mnoho let s orchestrem v Karlových Varech, kde jsem já hrál asi před dvaceti lety. O pár let jsme se minuli. Každopádně kromě toho, že mluví česky, si z Varů odnesl vztah k naší hudbě.

Máš oblíbeného mexického skladatele?
Julia Revueltase, i když je to takový typický mexický skladatel, kterého v zahraničí znají a který se lidem líbí. Mám rád jeho skladby, protože je to moderní hudba v tom smyslu, že je komplikovaná. Byl to opravdu génius.

Čím se liší tvoje nejnovější album Caracol Beat od těch předchozích?
Chtěl jsem udělat populární hudbu, něco, co se bude dobře poslouchat. Na Spotify mají kanály, které si můžeš pustit třeba při vaření, tak jsem chtěl složit něco podobného; aby bylo příjemné to poslouchat a aby to nebylo moc komplikované. Říkám tomu música para la fiesta y para barrer – hudba na večírky a k zametání. Na tom albu je každopádně nejzajímavější zvuk caracoly, na kterou hraji. I když trombon se mi samozřejmě líbí, caracola má opravdu krásný a efektní hlas.

Jak ses k ní dostal?
Před pár lety k nám přijel jako sólista trombonista Steve Turre, který tyhle mušle v jazzu proslavil. Svého času byly celkem v módě a právě Turre na ni dokonce nahrál jednu písničku s Rayem Charlesem. Já jsem tehdy měl jednu doma, přidělanou jako stínítko na lampě. Tak jsem ji sundal a naučil jsem se na ni něco zahrát, abychom Steva tak nějak poctili. Pak jsme zjistili, že v jazzových klubech se to lidem líbí. I když rozhodně nejsem jediný, kdo na caracolu hraje, teď se na ni pozapomnělo. Nicméně kromě toho, že to vypadá neobvykle, když na koncertě troubíš na mušli, tak má velmi krásný a silný zvuk a líbilo se to jak publiku, tak mně.

Jak komplikované je na ni hrát?
Ona má vlastně jen jeden tón a tím, jak do jejího otvoru zasouváš ruku, se snižuje, takže se z ní dají vyloudit asi čtyři různé tóny. Je to jen otázka cviku. Jako jsem se na trombon musel naučit hrát na snižec, tak u caracoly jsem se taky musel naučit pozice jednotlivých tónů. Ale až tak komplikované to není.

Kdybys měl doporučit jednu svoji skladbu, která je na streamech, někomu, kdo tě nezná, kterou bys vybral a proč?
Blues de Chachalacas z nejnovějšího alba Caracol Beat. Když ji hrajeme, je to vždycky úspěch. Líbí se jak hudebníkům, tak publiku, navíc ta nahrávka je velmi povedená. Nezměnil bych na ní ani notu.

Jaké máš plány do budoucna? Nějaké další zajímavé projekty?
Jeden kolega mi řekl, že Caracol Beat pošle producentovi, kterého zná a který pořádá hudební festival na Kanárských ostrovech, tak jestli mě tam pozvou hrát na caracolu, tak pojedu. Kromě toho asi nic. Učím a já sám se učím, jsem teď zapsaný v jednom jazzovém kurzu, takže mám opravdu hodně práce. Samozřejmě by se mi líbilo dál skládat vážnou hudbu, ale nevím, jestli na to budu mít čas. Každopádně další nahrávky na caracolu se chystají.

Info

Jakub Dědina
Spotify umělce

foto © se souhlasem Jakuba Dědiny

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Brendan Canty (The Messthetics): Hraní naživo je nejlepší balzám na nafouklé ego

Banán 09.10.2024

Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.

Rasťo Rusnák (Kolowrat): Nové piesne vznikali pomaly

Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024

Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.

Red Fang: Pivo a bulšit

Abbé 03.10.2024

Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…

Jakub Nový (Prague Music Week): Velkou mezeru vidím ve vzdělávání

redakce 30.09.2024

Akce rovněž nabídne příležitosti pro networking mezi umělci a profesionály a představí veletrh s firmami z hudebního sektoru. Programový ředitel nám o tom řekl více.

Midirama (Fuchs2): Musí tam být oheň!

Libor Galia 26.09.2024

Jeden z nových bookerů pražského Fuchs2 je DJ s více než dvacetiletou historií, který se před několika lety stal i producentem. Set v kolumbijském lochu?

Mikuláš Svoboda (HYB4): Přivézt Sungazer je splněný sen

Mariia Smirnova 24.09.2024

Dostal Sungazery do Česka. “Líbí se jim atmosféra Kampusu, rádi se sem vrací,” říká dramaturg hudební sekce Mikuláš Svoboda.

Vlzques (Fuchs2, Swine Daily): Baile Funk jednoducho milujem

Libor Galia 05.09.2024

Jeden z dramaturgů klubu Fuchs2 se rozhodl přinést do pražské klubové scény svěží vítr, nové žánry a neotřelé hudební experimenty s pulzujícími rytmy Latinské Ameriky. Rozhovor.

SJ yellow (Fuchs2): Hraju čím dál rychleji

Libor Galia 28.08.2024

Její radostné skladby s kořeny v hip hopu, RnB a funku a bezchybné přechody vás zaručeně rozhýbou. F2 opening.

Mirko Burazer (Ship): Samé nejlepší místo

Mariia Smirnova 22.08.2024

„Každý kout Šibeniku vypráví svůj vlastní příběh a stojí za podrobné prozkoumání,“ říká zakladatel festivalu Ship.

Petra Soukupová (PSO): Orchestr mě naučil dávat důvěru mladým lidem

Mariia Smirnova 19.08.2024

O začátcích, o hranicích mezi vysněnou prací a životem a o zázracích, které se dají tvořit s podobně smýšlejícími lidmi kolem. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace