Jakub Siňor (Mighty Sounds): Jsou to srdcaři

"Nic, co by připomínalo tzv. českou festivalovou klasiku," prohlašují pořadatelé Mighty Sounds o třídenní veselici, která vznikla v roce 2005 a rychle si získala početnou fanouškovskou základnu. Z mokré loučky v Olší u Tábora se po pěti letech přesunuli na městské letiště a tam jsou dodnes. Co čekat od letošní edice jsme se optali Jakuba Siňora, spoluzakladatele akce nebo taky kytaristy skupiny Prague Conspiracy.

Blíží se 17. ročník festivalu Mighty Sounds, který se soustředí na punk a punkrock, rock’n’roll, hardcore, reggae, ska, rockabilly, indie rock a podobné žánry. V čem jste jiní než ostatní festivaly? Každý se prsí, jakou dokáže vytvořit odlišnou atmosféru, což je tak nějak logické, na druhou stranu fotogalerie z Čápova dvora jsou vždycky plné euforie…
U nás tvoří atmosféru hlavně návštěvníci. Takže bych se nebál tu odlišnou náladu svést především na ně. Jdou do všeho tak nějak víc naplno. Umí si věci užít. Stejně jako my. Je to víc tábor než festival.

Jaké to je být spoluzakladatelem hudebního festivalu? Je to tvoje hlavní činnost nebo se věnuješ i dalším věcem?
Je to dřina. Téměř každodenní práce. Celé to začalo jako alternativa k mainstreamovým festivalům před skoro dvaceti lety. A hlavně jako důkladný mejdan. Postupně to ale vyrostlo a přibývalo práce. Paradoxní je, že udržet původní myšlenku a atmosféru vyžaduje v dnešní době mnohem víc úsilí než dřív. Ano, věnuju se ještě jiným věcem. Dělám v Lucerna Music Baru a ve Futuru.

Jak vypadá tvůj festivalový den? Stíháš koncerty nebo je to spíše výjimka a řešíš věci, které s sebou nese čas?
Snažím se stíhat všechno - pozdravit kámoše, vidět aspoň části některých koncertů, ale hlavně se furt řeší větší či menší průšvihy. Ty se dějou pořád. Takže jediný moment, kdy je chvíle klidu, je, když se mi vybije vysílačka. Abych toho stíhal co nejvíc, jezdím na kole. Takže můj den na fesťáku je vlastně takovej jeden velkej cyklovýlet.

Na co se letos nejvíc těšíš?
Určitě na kapely. Hlavně na Rancid a The Interrupters, o které jsme usilovali roky. Pak jsou to Wolfbrigade, The Bronx, Frank Turner, Comeback Kid, Fvck_Kvlt, Bob Vylan a strašně moc dalších. Letos se line-up fakt povedl.

Pracujete s dobrovolníky, mělo i tohle nějaký vývoj v čase, přípravy festivalu?
Dobrovolníci jsou důležitou součástí od začátku. Stejně jako všechno ostatní se i tohle muselo postupem času víc organizovat, ale nic to neubírá na tom hlavním: jsou to srdcaři. Jedou tam ze stejnýho důvodu, jako návštěvníci – milujou hudbu, milujou tu atmosféru, a to je pak znát na všem. I když prší, i když se věci serou, pořád je dobrá nálada. S dobrou partou je vlastně fuk, co se děje. Myslím, že za všechno mluví fakt, že se ta parta za těch skoro dvacet let vlastně nezměnila.

Jak probíhá výběr kapel, radíte se s úžším týmem? Předpokládám, že lajnap vzniká minimálně rok dopředu…
O line-upu rozhoduje především cena a dostupnost interpretů. Ale je to i o velkých vnitřních bojích uvnitř teamu. Nic v rámci příprav neprožíváme takhle intenzivně a jsme schopni se kvůli tomu téměř porvat. Výsledek je tedy hlavně kompromis. Ne splněná přání. I když se třeba podaří domluvit vysněnou kapelu, dojem kazí cena. Nebo naopak cena rozhodne, že vezmeme někoho, kdo nás až tak moc nebaví.

Zajímáte se o udržitelnost, aplikujete zelená řešení?
Ano. Třídění, recyklace, šetření energiemi i zdroji. Trápí nás, co všechno se za těch pár dní vyprodukuje a kolik se čeho spotřebuje. Snažíme se sledovat a zavádět nový trendy v rámci udržitelnosti a zelenosti festivalů. Velká věc pro nás bylo kdysi zavedení vratných kelímků. Sice jejich čištění a doprava taky není úplně eko, ale je to pořád lepší než tuny odpadu, který byly dřív. Stejně jako jsme kdysi dělali crowdfunding na rozložitelné nádobí. Dnes už je to taky samozřejmost.

Kam by ses chtěl letos podívat, vyjma Čápova dvora?
Do Pelhřimova.