Články / Reporty

Jambinai, korejský metal a sex faces

Jambinai, korejský metal a sex faces

Popluh | Články / Reporty | 12.06.2014

Do Prahy dorazila jedna z vycházejících hvězd asijské postrockové scény, jihokorejští Jambinai. Vystoupení se konalo pod patronátem Respect festivalu, který proběhne už tento víkend na Ladronce. To už ale bude kapela o poznání dál na své letní cestě Evropou, i proto samostatný koncert v Paláci Akropolis.

V roli předskokana se představila tuzemská formace Kaplan Bros., za kterou se skrývá sourozenecké duo Kaplanů - Cyril a Kryštof. Cyril podobně jako ve své domovské kapele Vložte kočku za bubnama, jeho bratr za stolem plným elektronických hejblátek. Živé bicí v kombinaci s live set elektronikou a zálibou ve sklouzávání až do bitových poloh? No, neznělo to tak špatně, jak mohlo, na výsledný pejsko-kočičkový mix. Kdo byl ale nedávno například na pražské zastávce Bena Frosta, poznal, že tohle je přece jen trošku jiná liga. Taková ta naše pralesní. Ale nic ve zlém, to jen výběr předkapely se totálně minul s hlavním bodem večera.

Temně postrocková kapela z Jižní Koreje, která používá i tamní tradiční hudební nástroje. Asi nejvíc omílaná slova ohledně Jambinai, nutno podotknout, že naprosto zaslouženě. Pojďme omílat. Z oficiálního press kitu je jednoduché si vytáhnout, že těmi orientálními nástroji byly haegun, piri či geomungo. S jejich identifikací už to ale bude horší, nicméně ponechme google stranou. První instrument vypadal jako tlusté střevo zavlečené za smyčec a hrající na srdeční sval. A kupodivu to tak i znělo. Pak nějaká tenká píšťala s náústkem, u které vás přešla všechna sranda, jakmile se do ní fouklo. A do třetice všeho dobrého nástroj, který vypadal jako opracovaná čtvrtina kmene vzrostlého stromu osázená zvyšujícími se pražci a s několika pohyblivými kobylkami na jednom konci, na který se navíc hrálo něčím, co velmi připomínalo jídelní hůlky. V kombinaci s tradiční, byť sedmistrunnou elektrickou kytarou a v části koncertu i s basou a bicíma to dávalo nezapomenutelný zážitek.

Songy byly rozloženy půl na půl. V úvodní a závěrečné části koncertu před přídavkem si to vzala do parády pouze původní trojice Jambinai a nabídla tradičně vystavěné postrockové songy s pozvolnou gradací, samozřejmě s osvěžujícím vlivem korejských nástrojů a jejich zvuku. Druhá várka songů, do které už přispěl i basák s bubeníkem, pak byla strhujícím a ohlušujícím nářezem, ve kterém se stále dal vysledovat systém a základní melodie. Ani jedno pojetí nerušilo, naopak fungovalo ve výborné, byť občas velmi hlasité harmonii. U kapely navíc bylo znát, že koncert je pro ně rituálem a možná i halasnou meditací, a kdyby se ho účastnil takový Lars Von Trier, určitě by neměl problém nafotit novou porci „sex face“ plakátů k Nymfomance...

Jambinai v Praze byli jedna z těch méně nápadných událostí, na které ale jen tak nezapomenete. Vyrazit se na ně znamenalo jak duchovní zážitek, tak i pobavení nad neotřelým mixem nebo jen zevlení s jointem v ruce a lístkem na víkendový Respect festival v kapse. Doufejme v jejich brzký návrat. Dovedl bych si představit společné turné například s japonskými Mono...

Info

Jambinai (kr) + Kaplan Bros.
10. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Vadim Petrov 24.01.2020

Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo.

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.