Claire Adele | Články / Reporty | 03.03.2013
Originální, autorský, lehce zasněný a asi přírodně laděný – tak jsem si představovala britského písničkáře žijícího v Praze Jamese Harriese. Když těžký vzduch přeplněného olomouckého Jazz Tibet Clubu osvěžil Jamesův velmi příjemný hlas doprovázený pomalými, melodickými tóny jeho kytary, vstala jsem, abych na toho romanťáka viděla. Nemalé bylo moje překvapení, když jsem na pódiu uviděla sedět na židli týpka ve vytahaných džínách, s takovou tou kondomovitou čepicí na hlavě. Harries mě zaujal ihned – rozhodně nic, co by se dalo poskládat podle předžehlených švů a uklidit do šuplíčku. Taky do jaké přihrádky byste vlastně šoupli Britopražáka, který natočil album na iPhone a volně ho poskytl na internetu?
Skladby, které Harries hrál, byly převážně pomalé a harmonické, o energii však nebyla nouze. Každá písnička, ba snad dokonce každá minuta Harriesova představení byla nabita vitalitou, se kterou se umělec své tvorbě věnuje. Je k nevíře, jak jeden člověk s kytarou uprostřed pódia dokáže naplnit prostor i mysl posluchačů s intenzitou, které nejsou schopné docílit ani mnohé pětičlenné kapely. Když hrál, vypadalo to, jako by kolem něj zhasl svět – soustředil se jen na svůj song a na to, aby ho v daném okamžiku „vytvořil“ alespoň tak dobrý, jak při jeho skládání zamýšlel, ne-li ještě lépe. Onoho „zhasnutí“ si moc dobře všimlo i publikum, se kterým riffy a vysoké tenorové tóny mávaly zevnitř, ovšem místnost zůstala klidná, benevolentně přijímající akustické vjemy.
Především z folku čerpající písničkář ale v žádném případě nehraje koncerty sám pro sebe, izolovaný od publika. Naopak, pohodář James se ukázal jako velmi interaktivní bavič. Mezi písničkami vyprávěl dobrou češtinou s kouzelným britským přízvukem historky ze života a nejednou dal dajevo, jak dobře zná Česko. Zatímco jeho zpěv publikum dojímal, když mluvil, lidi se smáli důvtipu nebo se bavili jeho roztomilým šarmem.
„Máte nějaké přání?“ dal publiku příležitost pozměnit playlist. Zpod pódia se ozval nesmělý návrh, James ho však žertovně zamítl: „Vy byste chtěli jenom samý pomalý, já musím teď chvíli hrát i něco rychlé.“ A tak zdatně střídal pomalé s trochu rychlejším, novinky se starší tvorbou a sóla šesti strun s táhlými vokály. To, co se o Jamesi Harriesovi říká, je pravda – jeho hudba je založená na citech a pocitech. A to nejenom na těch skladatelských, živou hudbu dokáže velmi zdatně ladit podle rozpoložení publika.
James Harries (uk/cz)
27. 2. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc
prof. Neutrino, Jiří Přivřel 26.09.2023
Po Soulkostele, kalvárii v Ostré a kostele svaté Kunhuty v Polomu došlo na další sakrální prostor, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově.
Kryštof Kočtář 25.09.2023
Teze, antiteze, syntéza? I tak by se dalo nahlížet na koncert Xiu Xiu na brněnské Flédě, na který nebyli sami.
Michal Pařízek 22.09.2023
O to víc vrtá hlavou věta, kterou mi asi šedesátiletý prodavač odpověděl na otázku, co nějaká novější místní jména: „Já nic neznám, pro mě hudba skončila v roce 1990.“
Eva Karpilovská 20.09.2023
Do setu přimíchali i starší hity a svou fantastickou, přitom ne nabubřelou show potvrdili, že patří mezi nejlepší živé kapely současnosti.
Kristina Kratochvilová 20.09.2023
Dokážu si představit, že podobné přípravy na nákup lístků pravidelně probíhá u fanoušků Taylor Swift nebo Harryho Stylese. Já ji ale zažívám poprvé.
Jan Starý 19.09.2023
Dramaturgicky a organizačně perfektní akce si zaslouží jedinou výtku – takovou sestavu by mělo vidět víc lidí.
Kristýna Břeská, Ondřej Vraštil 19.09.2023
Ve barokní Valdštejnské lodžii jsme tři dny putovali mezi kostelem, čestným dvorem památky Lodžie, maringotkami v majestátním parku Libosadu, šapitó a divadelními sály...
Michal Pařízek 18.09.2023
Pořadatelé chorvatského Shipu na to šli podobně. Naplno, s emocemi. Navíc mají v ruce hned několik tutových trumfů, včetně esa v podobě skutečně okouzlujícího místa konání.
Lucia Banáková 17.09.2023
Kráľovná avantgardného popu sa vrátila po dvadsiatich piatich rokoch. A hoci by fungovali aj superlatívy, Björk existuje kdesi mimo pozemského toku informácií.
Kryštof Kočtář 13.09.2023
Patetická moudra slyší jen málokdo rád, nicméně výrok „méně je někdy více“ přesně vystihuje sety kapel, které zahrály v brněnském Kabinetu Múz.