Články / Recenze

The Jams of Saddest Night Are (Saade vs Night)

The Jams of Saddest Night Are (Saade vs Night)

Jarmo Diehl | Články / Recenze | 17.01.2013

Ne, tohle není novinková nahrávka, ovšem sluší se jí připomenout z několika důvodů. Předně Saade vyjíždějí na pár koncertů v nové sestavě a s nachystanou novou deskou, Simona za bicími nahradil Regál z Priessnitz, takže tu máme jesenické duo. Za druhé Night. Táborská parta, která mixovala punk s elektronikou a jíž vévodil Amák, toho času vytížený producent. (Ano, kořeny v Sunshine.) A teď oslí můstek a velbloudí ohon – budeme se bavit o splitu Saade a Night, který vyšel v létě 2011. Coby volný stah a kazeta. MC. Magnetofonový pásek.

Zpátky v čase. Saade ještě hrají v sestavě Zakopal / Rozbořil (nomen omen) a v úsporné sestavě bicí vs hradba (bas)kytarového aparátu nechají čas od času vykrvácet ušní oddělení v místě koncertu, o jejich zvukovém valu jdou historky. Mají za sebou First Demo EP (2010), kde zúročili kontakty na japonské Boris, mají za sebou i velkou desku You Are Coming Home (rovněž 2010). Ta je zdánlivě jemnější a melodičtější. Baladická kombinace metalu i popíku chutná trochu bluesy, chutná trochu grunge, odkazuje ke starým metalům silně, nikoliv hloupě. Od té doby skoro nic.

Night jsou na tom podobně. Superskupina ze suprtáborské scény (hráči prošli Please The Trees, Veena, C, Waave, Sunshine), suprrok 2010, kdy vydali dlouhé album High End Low Liberation, vyjeli odehrát několik koncertů do Anglie, dost koncertovali i u nás. Od té doby skoro nic. Tedy až na kazetový split se Saade nazvaný Saddest Night. To znamená tři, resp. dvě nové skladby plus dva songy coby společný „jam“.

Saadistický stroj plný romantiky je postavený na několika hrubých riffech prohnaných přes basové potrubí (a nespočet bustrů), se zvukem si rádi hrají, takže od stonerové psychedelie se odrážíme ke corganovsky zkresleným bumerangům. Že jim jsou blízcí astro-popoví metalisti Boris dokazuje žánrová nenažranost a smysl pro noiseové momenty, stejně jako všudypřítomný baladický odér. O epigonství nemůže být řeč, přestože okleštěný nástrojový dualismus má v jejich podání plnotučná procenta. Příliš špinaví, příliš smirkoví zpěvem.

Špinaví jsou i Night, jejichž problém jsem už od debutu viděl v délce skladeb. Ne, Night neprodukují ten zasmrádlý elektro-rock, elektronika v souběhu s rockovou sestavou má kvalitu podivného industriálního post-punku, který sice nepracuje prvoplánově a má „poškozenou“ písňovou strukturu (klad), ale delší instrumentální pasáže vždycky dohoní zduřelý ocas refrénu. E-clash. Navzdory tomu, že šikovně zacházejí s velkou masou elektronických zvuků a umí klouzat melodickými tobogány, mají rádi noiseový mráz v zádech a zastřený zpěv. Navzdory tomu jsou nejméně přesvědčivé společné vály Saade a Night, tenhle „life sensation“ je jako osolené kafe. Jak hodně sladíte, zkuste sami, Election Records nabízejí free down, k.y.e.o. kazetový meteor.

Info

Saade / Night - Saddest Night (Election Records / k.y.e.o., 2011)
www.election-records.com/SADDESTNIGHT.html

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.