Články / Rozhovory

Jan Richter (Front Porch Music Fest): V posledních letech pozoruji cosi svěžího

Jan Richter (Front Porch Music Fest): V posledních letech pozoruji cosi svěžího

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 14.07.2020

„Zbloudilý pes“ Jan Richter, který vystupuje se svým one man bandem coby Jonny Richter and the Hog Ranch, založil po letech strávených ve Státech promotérskou značku Two Guns Country, aby u nás představoval i trochu jiné country, než které známe z tuzemských rádií. Amerika ho inspirovala i při pořádání letošního Front Porch Music Festu, který vychází z tamních „verandových“ sessions. Zahraje na něm několik různorodých hudebníků, a to v jedinečné lokalitě v Dolních Počernicích. Na další detaily jsme se optali sotva pár dní před akcí.

Front Porch festivaly mají specifickou podobu. Kde jsi je zažil?

S Front Porch festivaly jsem se v tváří v tvář poprvé setkal ve Státech, respektive v Montaně, ve městě Missoula, což je kouzelné místo přímo v srdci divokého západu, kde jsem nějakou dobu žil. Jsou to po většinou jednodenní festivaly, kde se na určité ulici střídají kapely na předních verandách domů, které jsou k tomuto účelu laskavě propůjčeny místními obyvateli. Návštěvníci festivalu sledují kapely z ulice, ale mají přístup i na pozemek kolem domu, protože ve Státech většinou nemají ploty. Veranda pak kapelám. Byl jsem fascinován atmosférou a sounáležitostí tamních obyvatel. Tady se zrodila myšlenka uskutečnit něco podobného i u nás. Vzhledem ke struktuře našich ulic a nedostatku předních verand se to zdálo jako veliká výzva. Nakonec se to podařilo. Nejsem si zcela jist, zda to u nás někdo předtím zkoušel, ale podle dostupných informací bychom měli být první.

Promo mluví o jedinečné konceptuální stylizaci, na čem je postavená?

Ono místo, kde se festival uskuteční, je samo o sobě konceptuálně stylové. Vem si, že dneska spolu žijí lidé v jedné ulici a téměř se neznají, natož aby se vzájemně navštěvovali. Náš festival jim dává možnost tyto bariéry prolomit. Jít se kouknout, co se to děje u souseda za bengál, a místo toho, aby se navzájem udávali, mohou společně oslavit sounáležitost skrze hudbu a jiné formy umění. Vše bude laděno do old-west stylu, čemuž napovídá výběr kapel, včetně go-go tanečnic, pin-up videoprojekce a vůní barbeque. Zkrátka navodit v návštěvníkovi pocit, že se ocitl na starobylé pouti v Mississippi.

Pražský Front Porch proběhne pod hlavičkou Two Guns Country. Co je to za spolek?

Two Guns Country jsem založil asi před deseti lety s mým kolegou Martinem Horčicem po návratu z USA. Chtěli jsme zejména mladšímu publiku představit country music v odlišném světle, než jak je u nás prezentována, vnímána. A tak jsme začali pořádat festivaly s country tematikou, samozřejmě trochu jinak než to známe z vesnických zábav a country hospod. Naší domovskou scénou bylo Café V lese, kde to díky nadšení a podpoře Ondry Kobzy vše začalo. Dělali jsme to ve velkém stylu, vše mělo připomínat lasvegaskou serenádu, pod heslem: Více znamená ještě více. Účinkující vystupovali za doprovodu go-go tanečnic na velkolepém pódiu s perskými koberci, v záři červených lamp a videoprojekcí s vintage striptýzy, vše podpořené kvalitními DJ sety. Tyto večery si brzy získaly velkou popularitu a myslím, že jsme se přiblížili tomu, co umí dokonale Hank Williams III. Vzájemně propojit styly a generace. Bylo zajímavé sledovat, jak se na našich Two Guns večerech začíná objevovat čím dál více mladých lidí lačných po country. Za dobru naší existence se na Two Guns pódiích vystřídalo nespočet kapel různých žánrů, od raných Spermbankers přes Jamese Hunnicutta po Jakea Orvise. Že to celé mělo smysl, dokazuje historka, kdy za mnou po koncertě právě Orvise přišla rozjuchaná holčina v tričku Slayer a děkovala, že díky Two Guns pochopila country. Do té doby měla za to, že je to muzika pro důchodce. Two Guns Country bylo léta v nečinnosti a myslím, že s Front Porch festivalem nadešel čas na comeback.

Festival proběhne na verandě domu umělce Romana Franty. Proč tam? A kolik lidí se na takovou verandu vleze, s kolika počítáte?

Výtvarník Roman Franta je můj kamarád. Neobyčejný umělec a člověk, který je v neposlední řadě také veliký hudební fanda. Jednoho večera jsme seděli na verandě jeho domu, který se nachází v nádherné lokalitě nad počernickým rybníkem v Praze v Dolních Počernicích. Hleděli jsme do údolí a sledovali západ slunce. Tu mě napadlo: Pojďme tady udělat Front Porch fest. Roman na to se svým pověstným klidem a darem věci nekomplikovat povídá: Tak jo. No a sémě bylo zaseto. Romanův barák je jediný široko daleko, který je k tomuto účelu jako stvořený a jeho veranda je opravdový zázrak! Ale nenech se mýlit. Veranda slouží jako pódium, tzn. jen pro kapely. Návštěvníci festivalu si vše můžou vychutnat z poklidné ulice a okolí domu. Doufám, že účast bude hojná, nechme se překvapit.

Jak je postavená dramaturgie, podle čeho jste vybírali kapely?

Festival se ponese v tradičnějším, old-west duchu, čemuž odpovídá i výběr kapel. Vše je žánrově laděno do stylu, který je dnes označován jako americana, čili směs country, blues a folku. Vše bude vizuálně podpořeno uměleckým projektem Romana Franty a poutavou videoprojekcí pro dospělé.

Festivalů obecně přibývá, chystáš se někam? Co bys doporučil?

Co se festivalů týče, určitě tuzemský postapokalyptický JunkTown fest, jejich pojetí a organizace u nás nemá konkurenci. Letos je bohužel zrušen. Dále bych se chtěl mrknout na Cool v plotě, což je festival sólových hudebníků. Doufám, že nebude taky zrušený. (nebude, pozn. red.)

Jaká je pražská hudební scéna, najdeš si tam něco svého? Jsou kluby, do kterých chodíš?

Pokud někde sám nehraju, tak nikam moc nechodím, to ale neznamená, že by pražská hudební scéna nebyla zajímavá. Zejména v posledních letech pozoruji cosi svěžího. Hodně mě baví Mr. Pink and the Bad Thoughts, který vystoupí na Front Porch festu. Zatímco dobrých kapel přibývá, kvalitních klubů naopak ubývá. Což má za následek, že začínají vznikat menší hudební uskupení, která mohou hrát v podstatě kdekoliv, a to mě jako lídra one man bandu velice těší.

Info

Front Porch Music Fest
18. 7. 2020 18:00
veranda domu Romana Franty, Praha–Dolní Počernice
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Dan Bejar (Destroyer): V tu chvíli to poznáš

Jakub Peřina 06.01.2021

"Představte si, že je vám čtyřicet sedm let a vydáváte svojí dvanáctou desku. Jaké jsou vůbec šance, že bude jedna z vašich nejlepších?" ptá se Jakub Peřina v rozhovoru s…

Lukáš Heczko (Lodičky Dokořán): Válčíme s předsudky vůči Karviné

Golden Schwarz 18.12.2020

Iniciativa Dokořán se jmenuje sdružení, které už roky dělá Karvinou lepší. Jak se místu daří?

Miloš Hroch, Karel Veselý: Nechceme ghetto, kde se bavíme pořád ve stejné sestavě

Libor Staněk 15.12.2020

Playlisty temných nálad několika posledních dekád, které se přívalem společenských krizí stávají čím dál úzkostnějšími? Nejen o knize dua Veselý Hroch.

Bare Escape: Měli bychom chodit do ulic nadávat

Nela Bártová 14.12.2020

Měli bychom chodit do ulic více demonstrovat a nadávat. Snad brzy přijde událost, která vyvolá chybějící spontánnost, říkají Bare Escape, kteří letos chystají už druhou desku.

Full Moon 10: Šéfredaktorské tipy Michala Pařízka

redakce 10.12.2020

Poslední výběr nejlepších textů za deset let Full Moonu připravil šéfredaktor Michal Pařízek.