Články / Recenze

Jay-Z ve 4:44

Jay-Z ve 4:44

Jakub Šíma | Články / Recenze | 02.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

Shawn Carter neboli Jay-Z je dlouhodobě jedním z komerčně nejúspěšnějších afroamerických hudebníků. Z pozice rappera dokázal prorazit také mezi byznysmeny a ve sféře finančních prostředků a mocenského vlivu mu jen málokdo dokáže konkurovat. V čistě hudební rovině je situace složitější. Jay-Z má v repertoáru povedené zářezy jako Reasonable Doubt nebo Black Album, ale posledních deset let přineslo spíše úpadek, který vyvrcholil deskou Magna Carta Holy Grail a „uměleckou performancí“, kdy se po vzoru Mariny Abramović postavil v galerii na piedestal jako exponát. Od těchto událostí již uplynuly čtyři roky a Carter se tentokrát místo demonstrování vlastní dokonalosti vydal jinou cestou.


Zatímco v předchozí fázi kariéry byl Jay-Z uchvácen megalomanstvím, které lze jen těžko stopovat jinam než ke Kanyemu Westovi, za náladou novinky 4:44 lze hledat vliv mladší generace. Kendrick Lamar zdůraznil, že černé může být cool, zatímco Chance the Rapper předvedl, že v hip hopu mohou znít i pozitivní témata. A tak Jay-Z na nové desce místo předvádění dominance poukazuje na své vlastní nedostatky, rapuje o manželství s Beyoncé a životních omylech. Poselství 4:44 je rámováno myšlenkou, že je třeba umět vnímat své chyby, ale zároveň neztrácet zdravé sebevědomí a odhodlání. Dvě hlavní roviny – jedna promlouvající k nejbližším a druhá k celé komunitě – se vzájemně prolínají a doplňují. V úvodní Kill mluví Jay-Z o zbytnělém egu, jinde se vrací ke vzpomínkám na rodnou čtvrť (Marcy Me) nebo promlouvá ke své dceři (Legacy) a snaží se jí dát odpověď na otázku, co je to vůle. Nechybí ani spirituální nádech, Jay-Z využívá klidný projev a jednotlivé rýmy spojuje nenápadnými melodickými mosty.

K tomu přispívá i řada samplů s ženskými vokály, z nichž vynikají ty od Niny Simone nebo Lauryn Hill. V živé podobě přispěli na desku Frank Ocean, Beyoncé nebo Damian Marley, ale zatímco v dřívějších obdobích by se o ně Jay-Z nebál opřít celou píseň, nyní ji jen vhodně doplňují a hlavní slovo má on sám. K dojmu nejpovedenější desky od Black Album přispívá také produkce veterána No I.D., která díky oduševnělému přístupu, melodickým linkám a celkové sevřenosti dodává desce dojem vyspělého kusu beze snahy o prvoplánový úspěch v hitparádách.

Info

Jay-Z - 4:44 (Roc Nation, 2017)
www.lifeandtimes.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.