Články / Recenze

Jay-Z ve 4:44

Jay-Z ve 4:44

Jakub Šíma | Články / Recenze | 02.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

Shawn Carter neboli Jay-Z je dlouhodobě jedním z komerčně nejúspěšnějších afroamerických hudebníků. Z pozice rappera dokázal prorazit také mezi byznysmeny a ve sféře finančních prostředků a mocenského vlivu mu jen málokdo dokáže konkurovat. V čistě hudební rovině je situace složitější. Jay-Z má v repertoáru povedené zářezy jako Reasonable Doubt nebo Black Album, ale posledních deset let přineslo spíše úpadek, který vyvrcholil deskou Magna Carta Holy Grail a „uměleckou performancí“, kdy se po vzoru Mariny Abramović postavil v galerii na piedestal jako exponát. Od těchto událostí již uplynuly čtyři roky a Carter se tentokrát místo demonstrování vlastní dokonalosti vydal jinou cestou.


Zatímco v předchozí fázi kariéry byl Jay-Z uchvácen megalomanstvím, které lze jen těžko stopovat jinam než ke Kanyemu Westovi, za náladou novinky 4:44 lze hledat vliv mladší generace. Kendrick Lamar zdůraznil, že černé může být cool, zatímco Chance the Rapper předvedl, že v hip hopu mohou znít i pozitivní témata. A tak Jay-Z na nové desce místo předvádění dominance poukazuje na své vlastní nedostatky, rapuje o manželství s Beyoncé a životních omylech. Poselství 4:44 je rámováno myšlenkou, že je třeba umět vnímat své chyby, ale zároveň neztrácet zdravé sebevědomí a odhodlání. Dvě hlavní roviny – jedna promlouvající k nejbližším a druhá k celé komunitě – se vzájemně prolínají a doplňují. V úvodní Kill mluví Jay-Z o zbytnělém egu, jinde se vrací ke vzpomínkám na rodnou čtvrť (Marcy Me) nebo promlouvá ke své dceři (Legacy) a snaží se jí dát odpověď na otázku, co je to vůle. Nechybí ani spirituální nádech, Jay-Z využívá klidný projev a jednotlivé rýmy spojuje nenápadnými melodickými mosty.

K tomu přispívá i řada samplů s ženskými vokály, z nichž vynikají ty od Niny Simone nebo Lauryn Hill. V živé podobě přispěli na desku Frank Ocean, Beyoncé nebo Damian Marley, ale zatímco v dřívějších obdobích by se o ně Jay-Z nebál opřít celou píseň, nyní ji jen vhodně doplňují a hlavní slovo má on sám. K dojmu nejpovedenější desky od Black Album přispívá také produkce veterána No I.D., která díky oduševnělému přístupu, melodickým linkám a celkové sevřenosti dodává desce dojem vyspělého kusu beze snahy o prvoplánový úspěch v hitparádách.

Info

Jay-Z - 4:44 (Roc Nation, 2017)
www.lifeandtimes.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.