Články / Reporty

Jazz, ethno i očistné hlukové orgie (Jazz Goes to Town)

Jazz, ethno i očistné hlukové orgie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 17.10.2017

Čtvrtý a pátý den festivalu Jazz Goes To Town položil nad veškeré dění jednu zásadní otázku: A je tohle všechno ještě jazz? Puristé museli být v Hradci Králové na rozpacích. Ti ostatní se podivovali, ale nakonec museli jen souhlasně kývat hlavou nad odvahou dramaturgů a libovat si v tom, jak je hudba variabilní a že stále se dá objevovat něco, co dokáže bořit stereotypy.

Oba večery měly podobnou strukturu - první část jazzovější, druhá experimentálnější/alternativnější. V pátek večer vykopli Ondřej Štveráček Quartet, který zpoza bicích jistil přesný Gene Jackson, dříve spoluhráč Herbieho Hancocka. Dobře naladěná parta předvedla šlapající vystoupení, uměřené, svižné a publikem po zásluze odměněné.

To marocká zpěvačka Oum, v české premiéře, to byla jiná. Vystoupení, které se o jazz opíralo snad jen v sólových nájezdech trumpetisty Camille Passeriho, bylo podmanivým výletem do pouští severní Afriky. Hudbě dominovala loutna oud, jejíž exotický zvuk se skvěle doplňoval se zasněnou, roztančenou zpěvačkou. Kořeny jazzu a blues jsou někde tady, v těchto oblastech, a v proměnlivé hudbě Oum je to slyšet. Pocitu, že tu hudbu vlastně znáte, se nedalo zbavit, přesto to bylo nové.

Sobotní podvečer otevřela dvojice sólových vystoupení v nádherné Městské hudební síni. Oba vystupující, bubeník Dano Šoltis i Paolo Angeli se svou speciálně upravenou kytarou, která vydá za celý orchestr, vytvářeli dojem soudobé vážné hudby nebo avantgardy. Strhující a působivé.

fotogalerie z koncertu tady i tu

Švédská sedma Angles 7 = odvaz. Ano, zprofanované, ale výstižné. Hutná, až rocková rytmika, epileptický vibrafon, nezastavitelný klavírista a hlavně trojice dechařů Martin Küchen (saxofon), Magnus Broo (trubka) a Mats Äleklint (trombón) v první linii. Celé své vystoupení hráli od podlahy a bez intelektuální strojenosti. Přímočarý groove, dobře naladěná a vtipkující kapela, improvizace i kompozičně svázané pasáže - to byl fantastický koktejl, který málem zbořil Besedu našlapanou k prasknutí. Hudbou, ale i extatickou reakcí publika.

Tečka za festivalem byla... zvláštní. Power trio Poisonous Frequencies přivezli fyzický, hlukový zážitek, který se pro část publika stal příliš velkým soustem. Melodie? Zbytečnost! Synkopovaný rytmus? Přežitek! Ďábelský a chaotický set měl však očišťující účinky. Výmluvná byla pauza na konci, když publikum potřebovalo nemálo vteřin, aby zareagovalo. A pak vybuchlo v dlouhém aplausu.

Jazz v názvu hradeckého festivalu je jen vodítkem. Třidvacátý ročník ukázal, že se pomalu a jistě stává festivalem alternativních přístupů k žánru. Tradice jsou opouštěny, a přesto je cítit úcta k nim. A takový je celý Jazz Goes to Town. Festival plný paradoxů, festival plný spojování nespojitelného. Jen dále!

Info

Jazz Goes to Town 2017
13. – 14. 10. 2017 Městská hudební síň, Studio Beseda, Bio Central, Hradec Králové

foto © Zuzana Průchová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.