Články / Reporty

Jazzhodinka s izraelským duem Hershkovits & Glusman

Jazzhodinka s izraelským duem Hershkovits & Glusman

Anna Mašátová | Články / Reporty | 26.04.2013

V pražském klubu Jazz Time vystupují světově uznávaní muzikanti často jen před hrstkou diváků. Jako kdyby se jednalo o tajnou akci. Jenže nekonalo, a pokud se něco vyplatí sledovat, pak právě program tohoto podzemního prostoru. Můžete totiž objevit nečekané perly. Bohužel tak nepřekvapilo, že hudbymilovné veřejnosti unikl i koncert izraelského dua Herhskovits & Glusman, ačkoliv prvně jmenovaný rozhodně nebyl v Praze poprvé.

Skladatel a pianista Nitai Hershkovits tu vystoupil před dvěma lety s perkusistou Zoharem Frescem (který mimochodem zavítá do Prahy v rámci festivalu Struny podzimu spolu s Leszkem Możdżerem a Larsem Danielssonem), na podzim okouzlil divadlo Hybernia spolu s Avishaiem Cohenem a o pár týdnů později se zúčastnil Mezinárodního festivalu jazzového piana. Tentokrát s sebou přivezl baskytaristu Yogeva Glusmana. Kromě dlouholetého přátelství pojí mladíky také vcelku pozdní věk, ve kterém objevili kouzlo svých nástrojů.

Hershkovits začal hrát na klavír až v patnácti, po několika letech hry na klarinet. Glusman začal v pěti brnkat na klávesy, poté strávil několik let s houslemi, plynule přešel na kytaru a nakonec v sedmnácti zakotvil u baskytary. Pokud uvážíme, že jednomu je pětadvacet a druhému o dva roky méně, je přinejmenším ohromující, jakého mistrovství dosahují. Oba působí v několika projektech. Nitai si odskočil do Prahy během evropského turné právě s Cohenovým triem, Yogev působí například ve Sprouts spolu s bubeníkem Yonadevem Haveleym, který tu nedávno zboural Rock Café s Firewater.

Celý koncert se nesl ve znamení Hershkovitsových autorských skladeb. Prim hrál bezesporu klavír, se kterým si pianista povídal jako s velmi dobrým přítelem. Složité, přesto velmi melodické jazzové kompozice nepostrádaly hravost, a i když spolu hudebníci téměř nevystupují, těžko byste zaznamenali jakýkoliv nesoulad. Dialog, který měl mnohdy nečekané vyústění, byl nesmírně pozitivní. Po čtyřech dlouhých poloimprovizovaných skladbách s poetickými názvy jako Drops, Somewhere Between či Second Movement, následovala čistá improvizace. Tu začal Glusman v mírně melancholické náladě, posléze se připojil klavír, občas probublaly na povrch orientální tóny. Hodinový koncert zakončil Hershkovitsův sólo přídavek, neboť jak s omluvným úsměvem přiznal, už neměli dohromady více nacvičeno. Škoda, příchozí by jistě vydrželi poslouchat s nadšením mnohem déle. Možná mělo na relativně krátkém koncertu svůj podíl i špatně znějící křídlo, které v tišších polohách nepříjemně drnčelo.

Skvělý zážitek však nezkazilo. Jak je vidno, Izrael je líhní brilantních muzikantů a tamější pestrá hudební scéna stojí jednoznačně za zvýšenou pozornost.

Info

Nitai Hershkovits & Yogev Glusman (isr)
21.4.2013, Jazz Time, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.