Jazzového piana je na scéně třeba

Již dvacet let pořádá agentura Jazz Meets World v tuzemsku ojedinělý festival jazzového piana. Ačkoliv se pozornost veřejnosti upírá většinou spíše ke koncertům vážné hudby a klasických pianistů, jazzmani mají rozhodně co nabídnout. Ať už je to autorská tvorba, čistá improvizace či netradiční pojetí jazzových standardů.

Festival jazzového piana navíc dbá na programovou pestrost - do Prahy se tak každý rok sjíždějí klavíristé z celého světa. Letos zahájil květnovým prologem slavný Jacky Terrason, světoběžník s americko-francouzskými kořeny, kterého dokonce New York Times zařadili roku 1994 do žebříčku 30 under 30, tedy třicítky nejzajímavějších mladých lidí, ovlivňujících americkou kulturu. V pražském Rudolfinu doslova propotil košili, set složený z autorských kompozic i předělávek slavných skladeb - Over the Rainbow, La vie en rose či Chaplinova Smile, byl strhující.

Samotný festival proběhl na přelomu listopadu a prosince na několika adresách - v pražském Jazz Time, v Muzeu Antonína Dvořáka či v Nuselské radnici.Slovenský jazzový objev, Pavel Morochovič, představil převážně debut z roku 2013, Awakening, pustil se však i do Beatles. Švýcar Leo Tardin byl jeho protiváhou. Značně expresivní a živelné vystoupení, by se mohlo stát synonymem pojmu „moderní jazzové piano".

Druhým zastavením festivalové cesty se stalo vystoupení Rakušana Martina Reitera a Chorvata Matije Dediće. Osmatřicetiletý Reiter procestoval kus světa, vyzkoušel si evropská, americká i čínská pódia, inspiroval se svými učitely Fredem Herschem či Brucem Barthem, stejně jako Mozartem. Záhřebský hudebník, Dedić, se na klavírní stoličku posadil už ve velmi útlém věku. Nebyl divu, oba jeho rodiče, Arsen Dedić a Gabi Novak, byli uznávanými hudebníky. Muzeum Antonína Dvořáka hostiloo týden později českou zástupkyni, vynikající Pavlu Schönovou a mladého Španěla, Marca Mezquida. Závěrečný koncert patřil hostům ze sousedství. Marc Schmolling vystoupil v Praze již po létě v rámci Free jazz festivalu, syn slavné české básnířky Inky Machulkové je originálním a vyzrálým hráčem, zaměřujícím se spíše na náročného posluchače. Osmadvacetiletý Krakovan, Kuba Płużek, předvedl stále živý Chopinovský odkaz. Melodické skladby udivovaly technickou dokonalostí a citem, odměnou byl dlouhotrvající potlesk.

V přemíře turistických koncertů nevalné kvality i mainstreamových akcí, je festivalů, jako je tento, třeba jak sůl. Předvedení pestré škály způsoby hry na klavír a seznámení diváka s novými trendy i světově proslulými hudebníky v komorním prostředí, by si zasloužilo přinejmenším metál.