Veronika Miksová | Články / Reporty | 24.08.2015
Když jsem se v euforii rozhodovala, že jako nehiphoper vyrazím do Hradce Králové na 14. ročník Hip Hop Kempu, bylo to v dobré víře ve větu, kterou mi v Potrvá řekl Joe Haege (31Knots, White Wine): „Hlavní problém Pitchforku je, že lidi, co tam píšou, se neumí povznést nad svůj vlastní vkus.” Přece jen mám ale cestou lehce stažené půlky. Ale co, pochybnosti jsou potřeba jako sůl. Nepříjemné déjà vu cestou ze zastávky Letiště. Naposledy jsem tudy utíkala z Rock for People kvůli ožralům, co rozhodně nepřijeli na Bloc Party a Placebo.
Hip Hop Kemp už dávno překročil lokální hranice a CNN ho nedávno zařadilo mezi 50 nejoblíbenějších festivalů světa. Troufám si říct, že Poláků byla letos většina. Nechyběli Slováci, Nizozemci, Maďaři, Italové, Američani, Britové a další. Když jsem se jednu v noci zatoulala, přišlo mi, že jdu Polskem zmenšeným na úroveň stanového městečka, včetně kradených cedulí s názvy měst. Hip Hop Kemp je pořád primárně o hudbě, ale je to, jak jsem rychle pochopila, i životní styl. Tak například se tu masově griluje (chápete to?), co padesát metrů stan s vlastním minisound systémem, probouzí i uspává amatérský rap děcek, co si to dávaj do puštěného podkladu. Taky se tady hodně huláká a řve i v noci, ale není to vulgární. Řve se “Hip Hop Kemp” a ve vzduchu je cítit silná sounáležitost. Všude kolem je tolik trávy, že by z toho odpadl i medvídek koala. Pořád vám to někdo nabízí a délka brk připomíná Shortyho human joint epizodu ve Scary Movie.
Otravně zdlouhavý systém u vstupu z kempu na fest. Neadekvátně malá brána s pouhými pěti kontrolujícími beze špetky smyslu pro humor. Nicméně nikdo moc neremcá a ještě se rapuje: „Jebem tyčku. Jebem jebem tyčku. Uh Uh.“ Což předznamená mé srážky s nejdebilnějším vynálezem všech dob - selfie stickem.
Konečně k hudbě. Funguje to následovně. Hlavní headlineři, velká jména a splněné sny hoperů hledejte na Main Stagi, progresi, přesahy mimo hip hop a malé poklady hledejte zase v Backspin Hangaru a Radio Spin Hangaru. Čtvrtek zahajuje nepříliš objevný polský raper Włodi, což si ovšem nemyslí početný dav Poláků. Zpátky na stromy nás vrátí ambasadoři současného britského hip hopu The Four Owls, čtyři typové v sovích maskách rozkmitají paže. Hostem na druhé desce Natural Order není nikdo menší než legendární DJ Premier, neředěné texty a přímočarý beat umlčí všechny, co už dávno pohřbili britský rap. BiggBoss Showcase znamenají velkou nudu, přes veškerý respekt ke starým PSH (pořád sjíždím), Indymu s Wichem, Orionovi a dalším aktivitám sdruženým pod hlavičkou BiggBoss. Track Slap! shrnuje tu neobjevnost na samé hranici komerce, spíše za ní. Hrabat se pořád v minulosti nikomu nevydrží věčně, ta facka sedí na vaši tvář.
Tma přináší první velké jméno americké scény. Raper, producent a člen kapely Dilated People Evidence si nás dává jako Ital špagety, na sto způsobů. Bezchybná práce s publikem, které se kýve, jak Evidence píská. Americký štýlo. Na chvíli se k němu připojí i spoluhráči z domovské kapely a pravověrní odškrtávají kolonky. Přebíhám do hangáru, kde právě startuje neskutečně talentovaná Reverie Pug. LA hip hop underground. To jméno si zapište za uši, anebo ne, tam vám bude k ničemu! Pusťte si mixtape The Transition nebo její desku Russian Roulette, protože o ní ještě uslyšíte. Ta holka má feeling jako blázen. Chytrý texty o podělanejch životech, o předčasně ukončenejch životech, o ztracenejch snech. Ta holka vám vystřelí mozek z hlavy tak, jako to “omylem” udělal sám sobě jeden z jejích přátel. Houpe boky v černých šatech s bílými lampasy, vlasy jako bohyně, batůžek. Záda jí kryje DJka Lala s tričkem nad pupík a zlatým řetězem, snědé krásky vnáší světlo do machismem “malinko” postiženého světa hip hopu. Tady! Teď! Publikum je na kolenou, neobejde se to bez jejích slz. Závěrečný freestyle. Žasnu - přímo v letu stvořit kus krásy.
Main stage uzavírá ultramagor Yelawolf a já si nejsem jistá jestli je to jen hype nebo měl blbej den, protože zní dost otráveně. I hip hop má svý subžánry, tady jsou silný odkazy k hard-core, hard-rocku, metalu, g-funku, dubstepu a milionu dalších. Jen mi to naživo nějak nesedí. Extrémně potetovanej týpek z Alabamy si s kolonkama rozhodně neláme hlavu. Dejte mu šanci i kdyby jen proto, že má rád Johnny Cashe a éterem proletí riff z Whole Lotta Love od Led Zepps. Přesvědčit by vás mohlo třeba Whistle Dixie.
V hangáru ještě čaruje Gruby Mielzky/Patroo+Ortega Cartel a já zvolna objevuju kouzlo polského rapu. Když spustí, vybaví se mi film Hvězdy nám nepřály o dvou teenagerech s rakovinou. Místy hodně éterický, ale! Je tam scéna, kdy ti dva letí do Amsterdamu za svým oblíbeným spisovatelem. Naivně věří, že jim nerudný pisálek s whiskey v ruce bude vyprávět pokračování knihy, ale ten jim místo toho pustí švédský hipec. Oni nechápou, že prý nerozumí švédsky. On na to, že je to jedno, že jde jen o to nasazení. Návykové, jak ještě poznám.
Jídlo, hygienu, ztracené dědečky, na stagi mladíky onanující na stagi typy kšiltovek a basketballových dresů si necháme na zítra. A muziku taky. Dvojitá salva.
Hip Hop Kemp 2015
20. 8. 2015, Festivalpark, Hradec Králové
foto © DancePhoto.cz
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.