waghiss666 | Články / Recenze | 31.07.2020
Kdy naposledy se hudba zjevila zčistajasna? Kdy naposledy jste jen zaslechli tón a nepídili se po jeho původu? Určitě to sami znáte: každý je křižovatka a kapely obzvlášť a jejich členové nebo domovský label zavedou badatele k nejednomu skvostu. Není někdy osvobozující odpočinout si od pozadí a kontextu? (Můj kamarád Drew Kaufman tomu říká „neuznávat zásluhy umělců“, ale taky je to popravdě strašná držka.) Jenže právě podhoubí alba Prisyn je součtem argumentů, proč ho nechci odbýt pokrčením ramen.
Kreativní proces okleštěný na digitální výměnu nápadů už známe, to vymanění se z kapelní formy Jaye Jayle, ve které její vůdce Evan Patterson svoji tvorbu doposud prezentoval, označuje za nové nadechnutí se, umělecké osvobození. Vidíme tu úkrok od temného country spíš k chladným experimentům s elektronikou a role spoluhráče na druhé straně sítě se zhostil Ben Chisholm (nejbližší parťák Chelsea Wolfe). Nemůžu si pomoct, ale co funguje jinde a jiným, mě kdovíproč vadí. A co bych jiným spolknul i s navijákem, tomu tady praská udice. Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit. Jeden kmen dvou větví a každá se košatí jinudy. Ne, že by současná tvorba Pattersonova staršího bratra Ryana překypovala originalitou (a Fotocrime se o to ani nesnaží), ne snad, že by mladšímu Evanovi scházelo charisma a temně sametový hlas. Taky načasování nemohlo být příhodnější, temné beaty a synťáky, kterými jakoby mimoděk plynou Evanovy monology, jistě nejednomu posluchači poslouží jako vyvrcholení odosobnění v karanténě. Tak proč to, kurva, nefunguje?
Where darkness meets the lightness, or rather the lightness meets the darkness…
Navzdory lásce k Evanově mateřské kapele Young Widows i spřízněnosti, kterou jsem z něj vytušil při našem osobním setkání, důvěře v label Sargent House i veškerou dosavadním tvorbu Bena Chisholma se obávám, že albu, které otevírá právě tenhle skoro-absolutní rým další z mnoha šancí jen tak nedám. A kdoví jestli vůbec někdy.
Jaye Jayle – Prisyn (Sargent House, 2020)
bandcamp projektu
Sabina Coufalová 12.04.2021
Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...
prof. Neutrino 10.04.2021
Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.
Michal Mikuláš 30.03.2021
New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.
Jiří Přivřel 21.03.2021
Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.
Valentýna Žišková 20.03.2021
Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...
Filip Rabenseifner 19.03.2021
Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.
Veronika Jastrzembská 18.03.2021
Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.
Akana 13.03.2021
Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.
Kristína Valachová 13.03.2021
Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.
Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021
Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.