Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

Kdy naposledy se hudba zjevila zčistajasna? Kdy naposledy jste jen zaslechli tón a nepídili se po jeho původu? Určitě to sami znáte: každý je křižovatka a kapely obzvlášť a jejich členové nebo domovský label zavedou badatele k nejednomu skvostu. Není někdy osvobozující odpočinout si od pozadí a kontextu? (Můj kamarád Drew Kaufman tomu říká „neuznávat zásluhy umělců“, ale taky je to popravdě strašná držka.) Jenže právě podhoubí alba Prisyn je součtem argumentů, proč ho nechci odbýt pokrčením ramen.

Kreativní proces okleštěný na digitální výměnu nápadů už známe, to vymanění se z kapelní formy Jaye Jayle, ve které její vůdce Evan Patterson svoji tvorbu doposud prezentoval, označuje za nové nadechnutí se, umělecké osvobození. Vidíme tu úkrok od temného country spíš k chladným experimentům s elektronikou a role spoluhráče na druhé straně sítě se zhostil Ben Chisholm (nejbližší parťák Chelsea Wolfe). Nemůžu si pomoct, ale co funguje jinde a jiným, mě kdovíproč vadí. A co bych jiným spolknul i s navijákem, tomu tady praská udice. Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit. Jeden kmen dvou větví a každá se košatí jinudy. Ne, že by současná tvorba Pattersonova staršího bratra Ryana překypovala originalitou (a Fotocrime se o to ani nesnaží), ne snad, že by mladšímu Evanovi scházelo charisma a temně sametový hlas. Taky načasování nemohlo být příhodnější, temné beaty a synťáky, kterými jakoby mimoděk plynou Evanovy monology, jistě nejednomu posluchači poslouží jako vyvrcholení odosobnění v karanténě. Tak proč to, kurva, nefunguje?

Where darkness meets the lightness, or rather the lightness meets the darkness…

Navzdory lásce k Evanově mateřské kapele Young Widows i spřízněnosti, kterou jsem z něj vytušil při našem osobním setkání, důvěře v label Sargent House i veškerou dosavadním tvorbu Bena Chisholma se obávám, že albu, které otevírá právě tenhle skoro-absolutní rým další z mnoha šancí jen tak nedám. A kdoví jestli vůbec někdy.