Články / Recenze

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 | Články / Recenze | 31.07.2020

OHODNOŤTE DESKU

Kdy naposledy se hudba zjevila zčistajasna? Kdy naposledy jste jen zaslechli tón a nepídili se po jeho původu? Určitě to sami znáte: každý je křižovatka a kapely obzvlášť a jejich členové nebo domovský label zavedou badatele k nejednomu skvostu. Není někdy osvobozující odpočinout si od pozadí a kontextu? (Můj kamarád Drew Kaufman tomu říká „neuznávat zásluhy umělců“, ale taky je to popravdě strašná držka.) Jenže právě podhoubí alba Prisyn je součtem argumentů, proč ho nechci odbýt pokrčením ramen.

Kreativní proces okleštěný na digitální výměnu nápadů už známe, to vymanění se z kapelní formy Jaye Jayle, ve které její vůdce Evan Patterson svoji tvorbu doposud prezentoval, označuje za nové nadechnutí se, umělecké osvobození. Vidíme tu úkrok od temného country spíš k chladným experimentům s elektronikou a role spoluhráče na druhé straně sítě se zhostil Ben Chisholm (nejbližší parťák Chelsea Wolfe). Nemůžu si pomoct, ale co funguje jinde a jiným, mě kdovíproč vadí. A co bych jiným spolknul i s navijákem, tomu tady praská udice. Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit. Jeden kmen dvou větví a každá se košatí jinudy. Ne, že by současná tvorba Pattersonova staršího bratra Ryana překypovala originalitou (a Fotocrime se o to ani nesnaží), ne snad, že by mladšímu Evanovi scházelo charisma a temně sametový hlas. Taky načasování nemohlo být příhodnější, temné beaty a synťáky, kterými jakoby mimoděk plynou Evanovy monology, jistě nejednomu posluchači poslouží jako vyvrcholení odosobnění v karanténě. Tak proč to, kurva, nefunguje?

Where darkness meets the lightness, or rather the lightness meets the darkness…

Navzdory lásce k Evanově mateřské kapele Young Widows i spřízněnosti, kterou jsem z něj vytušil při našem osobním setkání, důvěře v label Sargent House i veškerou dosavadním tvorbu Bena Chisholma se obávám, že albu, které otevírá právě tenhle skoro-absolutní rým další z mnoha šancí jen tak nedám. A kdoví jestli vůbec někdy.

Info

Jaye Jayle – Prisyn (Sargent House, 2020)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace