Barka Fabiánová | Články / Reporty | 28.03.2013
Východočeský Trutnov má za sebou Velké finále mezinárodního hudebního festivalu Jazzinec. Ten se letos konal už popatnácté a opět nabídl velká jména jazzové scény. Festival začal už v lednu výstavou Jazz World Photo, pokračoval sérií únorových a březnových koncertů a vše ukončí dvojkoncert 10. dubna. Největší událostí festivalu bývá Velké finále, které se pravidelně koná první jarní sobotu ve společenském centru UFFO.
V předsálí vítala publikum česko-americká kapela Marimba Mama. Ze sibiřské zimy jste se rázem ocitli v tropech. Srdce kapely, které tepe v africkém rytmu, tvoří tři marimby, v jejich skladbách ale najdete i vlivy reggae, latinskoamerické hudby a funku. Skupina nedávno vydala album Horizons a setlist byl sestaven převážně z něj.
Po úvodním slovu ředitele festivalu Tomáše Katschnera stage obsadilo kvarteto slovenského saxofonisty Radovana Tarišky. V hvězdné sestavě hraje jeden z nejlepších jazzových pianistů planety Benito Gonzales, usměvavý oregonský basák Essiet Okon Essiet a slovenský bubeník Marián Ševčík (ten nahradil „zázračné dítě“ Dávida Hodka). Radovan Tariška představil na Jazzinci svůj nejnovější projekt Folklore to Jazz, ve kterém spojil slovenské lidové písně z různých regionů s jazzovými harmoniemi a latinskoamerickými rytmy.
Po krátké přestavbě scény se na pódiu objevila zářivá francouzská pěnice – Mina Agossi. A jak se na Francouzku sluší, v černobílých šatech byla neskutečně „chic“. Zpěvačka se narodila francouzsko-beninským rodičům, africké rytmy má v krvi. Za doprovodu basáka Erika Jacota a bubeníka Simona Berniera to rozjela ve velkém stylu. Na několik skladeb se přidal i Daoud David Williams, perkusista a tanečník v domácích trepkách. Pokud jste viděli film Černá kočka, bílý kocour a vzpomenete si na nemrtvého dědu Grgu, tak jako by mu z oka vypadl. Mina Agossi dokázala zvednout ze sedaček celé UFFO a stala se nekorunovanou královnou sobotního večera.
Po přestávce, kterou vyplnil další set Marimby Mamy, nastoupilo supertrio Franka Gambale. Někdejší spoluhráč Chicka Corey patří k nejlepším jazzovým kytaristům současnosti a skalní příznivce ortodoxního jazzu nadchnul svou virtuózní hrou. Ani zbývající dva členové Natural High Tria nezůstávali pozadu. Venezuelský pianista Otmaro Ruíz a kanadský baskytarista Alain Caron drželi s Gambalem krok a celé jejich trutnovské vystoupení bylo zahráno s precizností pro normálního smrtelníka jen těžko dosažitelnou, a přesto nepostrádalo živelnost a energii.
Půlnoční blues v podání jihoafrického kudrnatého mladíka Geralda Clarka neznělo vůbec ponuře. I když kytarista obdivuje syrové nahrávky Muddyho Waterse a Howlina Wolffa, jeho tvorbu ovlivnili i Ray Charles a Tom Waits. V Trutnově se mu podařilo roztančit několik nadšenců a těm, co seděli, způsobit nekontrolované podupávání. (V současné době je Clark ještě na šňůře po Čechách, neváhejte.)
I když se Velké finále protáhlo až do pozdních hodin, kdo zůstal, nemohl odjet. Světový jazz s nenapodobitelnou atmosférou Jazzince je zkrátka důvodem, proč se vyplatí do Podkrkonoší pravidelně vracet. Nebo vůbec neodjíždět.
Jazzinec (International Music Festival)
23. 3. 2013, UFFO, Trutnov
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.