Články / Recenze

Jedna z nejrychlejších stonermetalových kapel - Torche

Jedna z nejrychlejších stonermetalových kapel - Torche

David Vo Tien | Články / Recenze | 01.05.2015

OHODNOŤTE DESKU

Uřícené tempo na nové fošně z nich dělá jednu z nejrychlejších stonermetalových kapel. Příliš rychlé na skejt, ale akorát do auta. Zároveň jsou nejpopovějším uskupením žánru, neboť do něj vnesli pocit pohody, zejména zpěvem. Další charakteristikou, která je může s mírnou nadsázkou řadit do popovějších vod, je místy punkově rázná, krátká stopáž skladeb, hluboko pod popovým průměrem 3:30. To vytváří kontrast s hutnými podladěnými riffy. Není překvapením, že frontman Steve Brooks nepovažuje Torche za metalovou kapelu.

Od debutu uplynulo bezmála deset let. Je příznačné, že to bylo v roce 2005, kdy vznikaly kapely jako Middian, Black Tusk, Bongripper, Red Fang, Cough... V témže roce vydali nová alba High on Fire, OM, Spiritual Beggars, YOB, Earth, Cathedral, Ufomammut i Bongzilla. Silný ročník, chce se říct. Tři roky nato přišli Torche s novou deskou Meanderthal, a pokud jsou druhá a třetí alba zlomová, pak to o této trojici (tehdy ještě čtveřici) platí trojnásob. Zatímco na prvotině se odehrává – jakkoli odvážný na svou dobu i žánr – mix podladěných riffů s nezvykle melodickým vokálem, chybí komplexnost a vícerozměrnost, je to heavy pop, ale stále caveman blues. Ty, trochu paradoxně, vnáší do tvorby právě na Meanderthal (výborná přesmyčka slov zlý/podlý a neandrtálec), kde odzbrojují posluchače překvapivě komplikovanými kytarami ve zbrklém tempu, které by nepřekvapily na desce Protest the Hero. Brooksův zpěv zní o poznání lépe, už nepůsobí tak nepřirozeně posazeně. A dojde i na popěvky „whoa, ooh“. Decibel pak přirovnal novou podobu Torche ke Grohlovým Foofies.

Komplikované kytarové výpady zmizely, punkrockové melodie a razance v hlase i vyhrávkách stejně tak. Psychedelické, mírně droneové, lehce jižanské odbočky z předchozích alb vzaly taky za své. Co zůstalo po restartu? Zásadní změnou je kompozice postavená na repetici. Už to není tolik o silných radio friendly refrénech, místo toho otvírák končí buřícím hlukem a skladby jsou stavěné spíše na rozvíjejícím se motivu. V případě závěrečné Restarter by se dalo hovořit o monotónní síle typu She’s Lost Control od Joy Division. Jeden rytmus, jeden riff, přesto rozhýbe v bocích. S tím rozdílem, že Torche to dělají s typickým neúnavným drajvem (uvidíte na Sedmičce).

Uřícené tempo, betonové riffy (kdo bude stát vepředu, bude vlát jak čabraka v průvanu), popová bezstarostnost (ne nedarmo Brooks říká, že texty jsou hromada nesmyslů), to všechno je s albem, na které se čekalo bezmála tři roky, zpátky. Ti, pro které bylo poslední Harmonicraft příliš duhové a slaďoučké s příchutí cukrové vaty a měli pocit, že jejich popovost zašla za hranu nebo mu snad vadila nebývale vysoká koncentrace roztodivných kytarových sól, ocení novinku asi nejvíce. Restarter zní sevřeně, narozdíl od předešlé, neméně dobré tvorby. Jisté kruhy takovým deskám říkají dospělé.

Info

Text vyšel v magazínu Full Moon #46.

Torche - Restarter (Relapse, 2015)
www.torchemusic.com

Live: Torche (usa)
4. 5. 2015, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...